“ANGLICKÝ TÝDEN” POTŘETÍ – U15

Předposlední venkovní utkání této mistrovské sezóny odjíždíme odehrát do místní části Zlína zvané Louky. Počasí i nálada jsou výborné a tak nic nebrání si utkání užít. Bohužel, stále nás trápí vysoká nemocnost, ani dnes nejsme zdaleka komplet. K tomu nabitý program posledních dní. No, uvidíme.

Dnešní vyhodnocení si dovolím rozdělit do dvou části. Samotný popis zápasu a jakési zamyšlení. Tak, pojdme ke klání samotnému.

Už při rozcvičce pozorujeme na našich borcích, že něco je jinak. Přístup, nažhavení, to vše je OK. Jen pohyb samotný je nějak nezvyklý. Jako by cesta netrvala slabou hodinku, nýbrž celou noc. Bude to dlouhé dopoledne.

Od úvodního hvizdu se hra odehrává povětšinou kolem středového kruhu. Víc než fotbal to však připomíná boj. Domácí se snaží delšími míči hledat svého kapitána, ale na tuto variantu jsme tým připravovali a tak se nám toto daří docela eliminovat. Sice nám občas “pláchnul”, nicméně k ohrožení Matějovy brány to nevedlo. Ani z naší strany ovšem nehrozí domácí brance kdoví jaké nebezpečí. Ale jak už to bývá, jediná nedůslednost na polovině hřiště v prvním poločase zapříčiní chybnou rozehrávku, ze které inkasujeme. Náš výkon ani zdaleka nepřipomíná ty z posledních zápasů. Hlavu si můžeme ukroutit. Čím to? Nasazení? Bojovnost? Přístup? To vše je v pořádku. Dodržování taktických pokynů? Taky OK. Zapoměli jsme hrát fotbal? Ó, ne. Tak co tedy? To, o čem jsem polemizoval po středečním utkání, to se dnes projevilo v plné nahotě. ÚNAVA. Proto mdlá rozcvička, proto boj místo fotbalu. O pauze si toto v klidu pojmenujeme. A co s tím? Moc se dělat nedá. Pokusit se dohrát dnešní mač se ctí, to je samozřejmost. Ještě jednou apelujeme na “morál” hráčů. Bolí to, víme. Ale porveme se, nic nevzdáváme.

A taky že ne. Je těžké slovy popsat dění na “trávníku” ve druhém dějství. A ani se o to nebudu pokoušet. Stále boj, stále vyrovnané. Pokud by zápas skončil remízou, nejspíš by to bylo naprosto spravedlivé. Ovšem, nestalo se, nepodařilo se nám i přes některé vyložené šance skórovat. A páč ani domácím, končí utkání stejným výsledkem jako po půli. Ale jedno Vám povím. Jsme neskutečně hrdí a pyšní na náš tým. Mimo jiné za to, jak odedřel obzvlášť druhý poločas. I přes totální vyčerpání nevypustil nikdo jediný souboj, jediný sprint. O každý míč se rvali, jako by šlo o život. Pokud by jen tohle mělo být měřítkem naší práce s týmem, můžeme být totálně spokojeni. Sice dnes prohráváme, ale všichni do jednoho se můžeme směle podívat všem do očí.

A včil si dovolím přepnout do avizované druhé části, která však úzce souvisí s tím, co popisuju výše. Jen pro vysvětlení: jistě se teď ptáte, proč že jsou hráči tak unavení, když se tady holedbáme, jak pilujeme kondici a když brojíme za delší hrací dobu našich utkání? Je to prosté. Dohnal nás nahuštěný program posledních dní. A vzhledem k tomu, že také posilujeme naše dorostenecké týmy, tak se stalo, že dva kluci odehráli za posledních sedm dní pět (!)  zápasů, další čtyři zápasy čtyři. A zbytek týmu mače tři. Jelikož se pereme i se zdravotními trablemi, nemůžeme si, logicky,  dovolit rozložit zátěž na vícero hráčů. Sami uznáte, celkem záhul pro 13cti-15ctileté hráče. Rozumějte, tohle není postěžování si. To je jen konstatování holého faktu. O to víc je obdivuhodné, jak jsme se s dnešním utkáním popasovali. A jsme u toho. Výkon našich borců, kterým se prezentovali, snese těch  nejpřísnějších měřítek. Ovšem ne ke hře samotné, nýbrž k mnou mnohokrát omílanému mentálnímu nastavení. Borci jsou ve věku, kdy se u nich tvoří valná část morálně volních vlastností. A pokud by mělo být to, co u nich vidíme v posledních měsících a co vyvrcholilo v dnešním utkání, základ pro jejich další konání a učení, pochopitelně i mimofotbalovému, nemusíme mít o jejich budoucnost žádné obavy. Všichni do jednoho nám ukázali, jak moc chtějí. Nedbaje na bolest, vlastní diskomfort a obrovskou únavu, vyždímali ze sebe poslední zbytky sil a nechali na hřišti úplně vše. A o to vlastně v podstatě jde. Přesvědčili a neustále přesvědčují sami sebe i své okolí, že když se opravdu chce, jde to. Bolí to, ale jde to. V každém cvičení, v každém tréninku, v každém zápase. Zkrátka: KDE JE VŮLE, TAM JE CESTA.

Je nám velkou ctí s takovým týmem pracovata že můžeme být jeho součástí. Ostatně, progres našeho týmu vydá za víc než tisíc slov, viďte!!! 🙂 🙂 🙂

Vzhledem k výše pospanému samozřejmě upravíme náš nejbližší program. V úterý lehounký trénink, ve čtvrtek regenerace ve vodním prostředí a příští sobotu další mistrák. Ten odehrajem u nás doma v Jarcové, konkrétně s výkopem v 9:30, kdy hostíme tým TJ FS Napajedla. Tímto mi dovolte Vás všechny na toto klání pozvat. Přijďte nás povzbudit, za odměnu Vás naší hrou pobavíme.

Díky moc našim fanouškům, kteří ani dnes neváhali “obětovat” svůj čas a přijeli nás do Zlína podpořit. Moc pro nás znamenáte.

JP, HP, DB, IV MP