DĚS A HRŮZA- U19

“NEJVĚTŠÍM NAŠÍM NEPŘÍTELEM JSME JEN A JEN MY SAMI”

Ani nevím, jak začít. Dnešní hodnocení bude neveselé a spíše bilanční. Zajížděli jsme k týmu, který byl na posledním místě naší tabulky a taková situace přímo svádí k podcenění. Proto celý týden, více než jindy, věnujeme v TP mentálnímu nastavení moře času. Bohužel, jak se dnes popoledni ukazuje, marně. Dnešním “představením” jsme se v naší práci vrátili tak o rok zpět a vše, co jsme doposud dokázali, je rázem spláchnuto. Nebudu hodnotit fotbalové dění v samotném zápase, bo vlastně není ani z naší strany co. V defenzivní části výkonu jsme připravili domácím několik ložených šancí a nechali je tak ve výsledku po dlouhé době zažít radost z vítěztví. Obzvláště jejich první gól těsně před pauzou byl přímo ukázkový vlastnec. Rozehrávali cca 15 metrů od půlicí čáry z vlastní polovina přímák, kdy se z jedné úrovně zároveň rozbíhal hráč kopající i záložník. Po dobu letu míče si ho žádný náš hráč nevšímal a tak se stalo, že meruna, která přeletěla naší obranou linii, která v domění, že ji zpacifikuje góloš, dopadla mu přímo do běhu a ten neměl absolutně žádný problém ji posunout z první do naší opuštěné branky podél špatně vyběhlého brankáře. Druhá obdržená byla podobného ražení. Ač jsme ve středu hřiště v přesile a u všech nakopávaných míčů jsme dřív, tak jakýkoliv takový balón okamžitě doslova a do písmene odevzdáváme na zlatém podnose domácím. Komunikace-0, organizace hry-0, fotbalové dovednosti-0, koncentrace-0. V ofenzivní části, némlich to samé. Statická hra bez pohybu, o kombinaci uprostřed hřiště jsme si mohli tak leda nechat zdát. A místo delších adresných přihrávek jen bezmocné nákopy kamsi dopředu. Absence agesivity v napadání soupeře. Špatné řešení situací. A jako červená nit se celým zápasem vlekla ještě jedna věc. Za celých 90 minut jsme snad nevyhráli ani jediný osobní souboj. A společný jmenovatel toho všeho? Jednoznačně, PODCENĚNÍ. Toť vše. A i když záhy borci pochopili, jak špatně jsme dnešní utkání uchopili, tak už nedokázali zareagovat a něco změnit. Do rozjetého vlaku se špatně a nesnadno naskakuje. A nikdo se nebude ptát, že jsme měli nepochybně míč daleko víc na vlastních kopačkách. To už nikoho nezajímá. S postupujícím časem kluci klesli v myslích ještě víc a nedokázali jsme si už ani přihrát, ba dokonce ani zpracovat balón. Ruku v ruce s fotbalovým uměním jde samozřejmě i sebevědomí. Pokud si přestanete věřit, neumíte najednou ani věci, které jindy děláte automaticky. Takže v tomto rozpoložení bychom dnes nedali gól, ani kdybychom hráli do rána. Dnes nikdo z našich nesnesl ani toho nejbenevolentnějšího měřítka.

Toto vše nelze vyčítat jen hráčům, ale především trenérům. Opakuju se, ale pokud nedokážeme reagovat a ani v nejmenším v naší hře něco změnit, je víc než evidentní, že si s týmem komunikačně moc nerozumíme. A jsme to my, respektivě já jako hlavní trenér, který je především odpovědný za dění uvnitř týmu. To je naprosto neodiskutovatelný fakt a vše jde tedy za mnou. Naprosto zaslouženě dnešní mač prohráváme. Chtělo by se říct, že to bude třeba ta pověstná facka, která klukům do budoucna pomůže. Jenže, o tom už nejsem přesvědčen ani já.

Moc se tímto omlouvám za celý náš tým i našim fandům, kteří ani dnes neváhali a přijeli nás podpořit. Díky.  A je mi moc líto, čeho museli být dnes svědky.

JP, MP, IV, MP

Poznámka pod čarou:

To, co jsme dnes předvedli, se za poslední období opakovalo už poněkolikáté. Můžeme si to rozebrat z několika úhlů pohledů. Třeba je to tím, že už s klukama kráčíme na společné cestě bezmála čtyři roky. Další může být takový, že mají borci svázané nohy z trémy či se snad bojí udělat nějakou chybu a z toho pramení strach. A nebo, že mi nedostatečně rozumí. A ať se blíží pravdě tu víc či míň kterýkoliv pohled či snad všechny najednou, vyúsťuje to jen v jediné. Nejspíš už nastal čas dát týmu pořádný impuls v podobě nového trenéra. Tento mančaft je skvěle charakterově složen, mají velikou chuť pracovat na zlepšování a posouvání sama sebe. O tom svědčí vysoká tréninková účast na každé TJ. Takže toto je nejlogičtější rešení. Chyba musí být ve mě. Shodou okolností, než jsme k dnešnímu zápasu dopoledne odjížděli, tak jsme strávili pár desítek minut sledováním turnaje mladších přípravek, který u nás probíhal. Ty jiskřičky v očích u těch malošů, kdy se jim povedla klička, přihrávka či když vzali protivníkovi míč  a nebo když dali gól, je až nepopsatelná. Tomu se říká prostě: RADOST ZE HRY. Bohužel, dnes jsem v očích našich hráčů vidím pouze zmar, rezignaci, skleslost. A to je ten nejpodstatnější a nejsmutnější poznatek z dnešního odpoledne.

Milan Píša