DOMÁCÍ PREMIÉRA- U15

sd TJ Sokol Jarcová/Jablůnka: FC VKK/Karolinka 4:2 (1:1)

Datum utkání: 23.04.2022 - 09:30
Odehraný čas: 2x35 minut
Sestava: Matěj H, Marek, Šimon, Ondra Kor, Vašek, Honza, Kuba M, Terezka, Jáchym, Kuba V, Vojta, Kuba H, Ondra Kov, Jonda G, Petr
Góly: Honza 2x, Terezka, Kuba H

Počasí se poslední dobou začalo konečně tvářit jarně a tak jsme se dočkali naší skutečné domácí premiéry, kdy k nám zavítali kluci z údolí mého rodného Horního Vsacka, konkrétně z “trojvesnice” Velké Karlovice, Karolinka, Nový Hrozenkov. Bohužel, doba je už taková a děti dávají raději přednost “bezbolestné” zábavě v podobě mobilů a počítačů. Místo toho, aby objevovali krásy sportu a pohybu vůbec, raději se někde “zašijou” a tráví svůj čas ve virtuálním světě, kde nic nemusí a můžou všecko. “Prosím Vás, pomozte nám to změnit a pokusme se společně co nejvíc dětí vrátit na hřiště a ven vůbec.” Tisíckrát se nám toto úsilí v budoucnu vrátí, uvidíte.

Marodka se nám vyprázdnila a tak jsme měli to potěšení pracovat v týdnu na TJ se skoro kompletním kádrem. Pokud bychom působili u mužstva dospělých, byl by to sen každého trenéra. Zdvojené posty, možnost si vybírat a postavit do zápasu ty nejlepší. Specifikum žákovských kategorií však sebou přináší nutnost zajistit dostatečné herní vytížení všem hráčům. Přesněji řečeno: všem, kteří poctivě makají na TJ, nehledě na jejich momentální výkonost. A pokud si uvědomíte, že systém v naší soutěži nastavil hrací dobu na 2 x 35 minut, stojíme týden co týden před rébusem, koho, kde a na jaký post postavit. Tak, aby měli všichni cca stejně času a mohli si užít  odměnu v podobě zápasu. Naštěstí je tu také institut hokejového střídání, takže se nám to (doufám) celkem daří. I za cenu, že kluci a Terka občas naskakují na postech ne pro ně zcela typických. Pro jejich koplexní rozvoj to není špatné, ovšem na druhou stranu je třeba si uvědomit, že valná většina je v tomto věku již “vypostovaná” a tímto jim také můžeme i uškodit. Odpovědní řídící funkcionáři by se určitě měli zamyslet a upravit už i v této kategorii hrací čas na klasických 90 minut. Čtrnáctiletí hráči, kteří trénují alespoň 2 x týdně, by takovou porci měli bez problému zvládnout. Jak se o tomto bavíme s trenéry ostatních týmů v naší soutěži, panuje na tomto úplná shoda.

Hodnocení samotného zápasu není vůbec jednoduché. Výsledek vypadá celkem jednoznačně, ovšem náš herní projev je dnes víc než kdy jindy mdlý a absolutně nezáživný. Bohužel, do tohoto rozpoložení se dostáváme jen a jen vlastní vinou. Proč tomu tak je?. To je otázka za milión. Taktická příprava probíhá společně s herní v naprostém souladu, na TJ vše plníme do puntíku a všechy taktické varianty máme na trénincích vyzkoušené, kdy se přesvědčujeme, že to funguje tak, jak má. Před zápasem si vše ještě opakujeme. Ale pak zazní úvodní hviz a nám se koncepce sesype jako domeček z karet. Nikdo neplní, co má, po ploše se potulujeme úplně bez zájmu a jen čekáme, co se bude dít. Tato fáze trvá našich obligátních 20 minut. Pak se alespoň “částečně” začneme hry účastnit, ale není to stále žádná hitparáda. Působíme jako totálně rozladěná kapela, které je úplně jedno, co produkuje. Naši fanoušci i ostatní diváci se musí právem ptát, co že se to děje. Že bychom neuměli nebo zapoměli hrát fotbal? Ale kdeže! Krom kapitána hostí, který opět předvádí vynikající výkon a jistě o něm v budoucnu ještě mnoho uslyšíme, hráče soupeře ve všech individuálních herních činnostech převyšujeme. Ostatně, naše góly o tom svědčí. Jeden krásnější než druhý. Co je důležitější,  všechny byly vypracovány po nádherných akcích a padly díky technickým dovednostem a pohybovým schopnostem hráčů. Toto je snad jediné pozitivum sobotního dopoledne.

Tak PROČ takové trápení? Všichni, kdo jste kdy pracovali s dětmi či kdo máte doma někoho v tomto věku, pokuste se nyní zamyslet tady se mnou. Jistě mi dáte za pravdu, že v tomto věku( 13, 14, 15let) je víc než kdy jindy složité s nimi najít společná řešení. Co se nám, dospělým, zdá naprosto jasné a vyzkoušené, tak  naši následovníci si to musí prozkoumat sami a jít si svojí cestou. Ale to je přirozené a naprosto v pořádku. Jen si zavzpomínejte.

A co s tím zmůžeme my? Buď s nimi budeme jednat z pozice síly a doufat, že je zlomíme. A nebo jim budeme naslouchat a snažit se pochopit jejich konání a pomalu je začít přesvědčovat. Která z variant je  lepší? To nechám na Vašem uvážení. Pohodlnější pro dospělé je určitě ta první. Za mě: je potřeba najít rovnováhu mezi oběma. Určitě se snažit je pochopit a naslouchat jim, ale v rámci jasně nastavených pravidel a mantinelů. Ukazuje se, že musíme do trénikového procesu zařadit v daleko větší míře než  dosud mentální koučink a věnovat se emočnímu nastavení. A to i na úkor ostatních aspektů herního výkonu, tzn technických, taktických i kondičních. A nebo že by 4. trénink  týdně? 🙂

Nic se nedějě, jdeme dál. Stále máme před sebou obrovský kus naší společné fotbalové cesty. A toto je jen malé zaškobrtnutí, jen další překážka, které jistě společně překonáme. A překonávání překážek, jak je známo, nás vždy posouvá dál.

Pro povzbuzení, i když to není vůbec důležité a je to až někde na konci  priorit ve výchovném procesu našich fotbalistů, dovolím si Vám poskytnout pohled na naši tabulku po tomto kole.

Děkujeme moc a moc fanouškům, kteří nás i v tomto nelehkém období stále povzbuzují a neopuštějí nás. Bez Vás by to bylo o mnoho těžší.

JP, DB, IV, MP