DVA ROZDÍLNÉ POLOČASY- U19

V dnešním pozdním odpoledni nás na vsetínské umělce čekal další z velmi zdatných soupeřů, totiž dorostenci TJ Kelč, hrající krajskou soutěž, skupinu A. Pokud se ptáte, proč že si volíme v zimním přípravném období vždy soupeře těžší, pak tedy vězte, že tímto se snažíme kluky nabudit. Ne že by byli po stránce mentálního nastavení nějak špatně, ale už jen to, že se musejí popasovat s hráči, kteří jsou vesměs rychlejší a lepší, než soupeři v naší soutěži, tak je posouvá kupředu. Zvyknou si na rychlejší tempo hry a tvrdší fyzické souboje. A to se pak samozřejmě zužitkuje v naší regulérní sezóně. Plně to koresponduje s mým oblíbeným mottem: ” Těžkýma rosteme”.

Také dnes trošku bojujeme s personálním obsazením. Přece jen, jsou jarní prázdniny a to spolu s našimi marody eliminuje možnosti. Ale i dnes můžeme využít dorazovek z našich starších žáků a konečně se nám do přípravy po vleklém zranění zapojil i Radim. Rozestavení pro dnešní mač je 4-4-2. Ovšem, co je nové, je postový model. Poprvé za dobu mého působení u týmu hrajeme jen na jednoho štítového záložníka a jednoho středního ofenzivního. Tento způsob vyžaduje kooperaci všech hráčů ve středové linii a jistý čas na sehrání. Ale kdy jindy s tím začít než dnes, ne? 🙂

Navíc, při pohledu na chasníky z Kelče si s tréňou Honzou říkáme: “čeká nás pěkná šichta”. A ke všemu mají ve svém středu skvěle vybaveného středního záložníka, jak po stránce technické, tak fyzické.

K samotnému klání:

Ráz prvního poločasu určuje Matyášovo brzké zranění kolene po jednom sice tvrdém, ale naprosto fér vedeném souboji. Bohužel to prozatím, po prvotním vyšetření v nemocnici VM, nevypadá moc dobře. Snad návštěva specialisty v příštím týdnu přinese lepší zprávy. Všichni přejeme Matymu brzké uzdravění. Jsme nuceni přeskupit řady, na stopera se stahuje jediná možná dnešní alternativa, Ondra Kov, a tím uvolňuje svoji dosavadní pozici levého záložníka. Hra kluků z nejmenšího města našeho okrsesu je naprosto jednoduchá a jasně čitelná. Téměř každým míčem hledají svého špílmachra, který využívá svých předností a doveze míč k naší šestnátce, kde však naráží do připravené zdi. Proto se pokouší on i někteří jeho spoluhráči střílet ze střední vzdálenosti. My na toto nedokážeme celou první půli reagovat a alespoň se mu snažit znepříjemnit přechod na naší polovinu. Naše hra je v této části zápasu neurovnaná a i když si vytváříme šance, a to některé opět i ložené, je to spíš dílem náhody. Zkrátka, první půle je taková nekoukatelná. A bohužel, přispěl jsem k tomu i já svým “poněkud emotivnějším vystupováním”, za které se dodatečně všem přítomným omlouvám. Ale i já jsem jen člověk a nechal jsem se strhnout průběhem hry.

V počasové pauze vymýšlíme s tréňou Honzou “past na Dejva”, jak svému nejlepšímu hráči Kelečtí říkají. Zahušťujeme střed hřiště i krajními záložníky, kdy sice křídla zůstanou odkrytá, ale jednak spoléháme na rychlost našich krajních beků a pak taky kalkulujeme s tím, že náš soupeř nebude měnit nic na svém dnešním způsobu hry. Do napadání zapojujeme i naše útočníky. A ejhle: vše se otáčí o 360° a najednou nám začíná vše fungovat. Protivník přestává být nebezpečný. Sice se stále snaží o rozehru, ale proto, že jsme mu daleko blíž, ho dostáváme pod tlak a ztrácí většinu míčů. Získáváme i převahu v poli. Jen nás opětovně trápí koncovka a také vynikající góloš hostů. No, co se dá dělat.

Pomalu nám končí předlouhý kondiční blok a už se všichni těšíme, až se dostane k fotbalovým tréninkům. Ovšem i přes to, že se v této části roku kopané dotýkáme jen tak trošku, tak to, co vidíme z naší strany doposavaď v PU, nás naplňuje optimismem. Kluci se statečně rvou se silnějšími protivníky a mnohdy jsou jim víc než vyrovnanými soupeři. A co je nejvíc potěšitelné? Že i když určitě cítí v nohách každičké svalové vlákno z náročných tréninků, tak třeba dnes v posledních 20 minutách byla naše kondiční převaha víc  než markantní. A borci se opět sami přesvědčili, že kondice je naprostý základ a že celou zimu “nedřou” nadarmo. Za druhou půli si zaslouží všichni zúčastnění velikou pochvalu. Nebudu jmenovat jednotlivce, ovšem nedá mi a zmíním naše “dorazovky” ze starších žáků. Za dnešek Matěje, Vojtu, Lukáše a Marka. Všichni se velmi statečně perou s daleko rychlejším tempem hry. A co je důležité, dokáží se na něj velmi rychle adaptovat. A o to jde především. Toto si pak jistě přenesou zpátky do své kategorie a pomůžou tím i svým spoluhráčům. Ve spolupráci s trenéry U15 v tom chceme i nadále pokračovat a zapojovat všechny hráče r. 08.

A speciálně chci poděkovat tréňovi Honzovi, který se čím dál víc zapojuje do naší práce a přináší velmi zajímavé podněty a postřehy. Vždyť to znáte: “víc hlav víc ví” A spolu s tréňou Ivem mi velmi pomáhají otevírat nové obzory, které pak ihned přenášíme na kluky.

Děkujeme pochopitelně také našim neúnavným fanouškům za jejich podporu. Věřím, že jsme se jim dnes výkonem v druhé půli za jejich fandění odvděčili.

JP, DB, HO, IV, MP