HRŮZOSTRAŠNÝ 2. POLOČAS- U19

Dnes k nám zavítali kluci z Liptálu. Se vším respektem, po sérii přetěžkých zápasů s týmy z čela tabulky, soupeř “trošku” lehčí, alespoň papírové předpoklady takto hovořily. Ale my jsme se již tolikrát přesvědčili, že toto je velmi klamavé a že ke každému zápasu je třeba přistupovat stejně. Proto také na tuto skutečnost kluky upozorňujeme prakticky celý týden. V zádech máme klání z minulého týdne, kdy nás kluci svým přístupem a výkonem doslova nadchli. A jelikož i v předcházejícím mači s Ratiboří borci na hřišti hráli jako z partesu, uchlácholilo nás nejspíš i jisté sebeuspokojení, že už se snad nemůže nic pokazit a kluci jdou neomylně po nastolené cestě. Jenže jsme se, bohužel (opět), mýlili.

Dnes bez klasického góloša. Proto, i přes neblahou zkušenost s podzimu, zkoušíme v bráně opět Mildu. Spoléháme na jeho hru nohou, kdy sice víme o jeho “brankářských” nedostatcích, ale zas na druhou stranu o to odpovědněji budou kluci dozadu hrát. Taková je alespoň idea, se kterou vstuujeme do zápasu. Co se týče části ofenzivní, chceme dnes minimalizovat počet doteků a kombinovat tvz “na jeden” s cílem otáčet hru do volné strany. Realita?

Jako varovný signál, že něco není v pořádku, je už dvakrát zastavená rozcvička, kdy jsme nuceni některé borce upozornit na to, že takhle, ohledně jejich přístupu, rozhodně NE. Znovu zdůrazňujeme důležitost mentálního nastavení a koncentrace. Zápas začíná.

První půle je, vzhledem k výše vyřčenému, ještě jakžtakž OK. Je to určitě do jisté míry zapříčiněno i tím, že soupeř, přes veškerou snahu, kterou mu nelze upřít, není ani zdaleka tak připraven jako náš tým. Naši kombinují, jejich hra je plná nápadů a je vidět bezpočet krásných fotbalových akcí. Jenže, jen v mezihře a ve výstavbě hry. V předfinální a hlavně ve finální části nastupuje jakási laksnost či jak to správně pojmenovat. Tyto situace řešíme vesměs špatně. Ať již z důvodu zbrklosti či naopak kvůli přílišnému klidu. Skóre otvíráme trochu náhodným gólem, ale další dva v první půli jsou skvostné. Ovšem, toť vše. I když tutových šancí v první půli máme na branek minimálně deset.

V pauze je toto hlavní téma. Snažíme se kluky vyhecovat. Hra z naší strany není špatná, jen tomu chybí šťáva a drive. Připomínáme hlavní zásady s tím, že dnes maji možnost si fotbal naplno užít.

Samotná dnešní druhá půle, to je v našem podání něco tak strašlivého, co se již nikdy nesmí opakovat. To, co se na place děje, nejde ani vzdáleně slušně nazvat. Setkáváme se tu hromadně s nezájmem, nechutí, laksností a bolestínstvím. Společný jmenovatel? Jednoznačně: PODCENĚNÍ. A i když si kluci po chvíli jistě uvědomují, že takhle to určitě nepůjde, nenajde se nikdo, kdo by ostatní strhnul, seřval, vynadal a sám se pokusil zdvihnout pomyslný prapor. Všichni do jednoho se kopou za uši a jen to, že borci z Liptálu měli sami svých problémů dost, nás uchraňuje i od pohromy výsledkové. Přesto jim dovolujeme korigovat a ze zápasu se, alespoň po straně skóre, stává poslední půl hoďku drama. O to víc můžeme být rádi, že penaltový zákrok Ondry rozhodčí neocenil i červenou kartou, která by byla, alespoň z našeho úhlu pohledu absolutně na místě. Ale naštěstí soupeř již nemá sílu na nějaký tlak a tak už jen vzýváme časomíru, nechť už je té dnešní hrůze konec. V samotném závěru přichází přece jen alespoň jedno fotbalové pohlazení z naší strany. Je to fantastická průniková přihrávka Vaška na Honzu mezi třemi totálně zkoprnělými obránci soupeře, kdy Honza předkládá Jondovi příhru před prázdnou kasu a uklidňujeme se čtvrtým gólem. Ta Vaškova průnikovka měla absolutně top parametry a byla alespoň malou náplastí na utrápenou duši fotbalového trenéra.

Pokud bychom takto přistoupili k utkání minulý týden, dostali bychom desítku. Nemůžeme a hlavně, nechceme se uklidňovat tím, že jsme dnes celkem výrazně vyhráli. Pro mě totiž není výsledek to nejdůležitější. Jen pro zajímavost, zatím co tohle píšu, “ztrestal” jsem již dvě čokolády, abych si trošku obalil nervy. Bublá ve mě neskutečná zlost. Totiž, není to poprvé, kdy se tohle stalo, byť ne v takovém rozsahu, jako dnes. Umíme si problém dokonale pojmenovat, jen se ukazuje, že ho zatím neumíme uspokojivě řešit. A to mě žere. Možná je na čase přizvat k řešení někoho dalšího, když my na to nestačíme. Nevím. A nebo ještě jedna varianta, kterou jsme nezkoušeli. Připomínat a ukázat klukům, že není absolutní samozřejmost mít tak skvělé tréninkové podmínky a možnosti. A že by si třeba mohli vyzkoušet přípravu pod jinými kouči. Třeba pod takovým, jakého dnes měli kluci z Liptálu, který působil, jemně řečeno, dost nevyspale. A nebo pod takovým, který dokonale souznil se svým týmem, bohužel jen v oblasti nadávek a hulvátsví, jako minulý týden. Pak si snad, borci, konečně uvědomíte, že není vůbec samozřejmost mít to všechno, co máte vy. A konečně se dostaví progres po stránce mentální. A pro upřesnění, toto samozřejmě platí i pro mě jako trenéra. Vyhráváme jako tým, ale i prohráváme jako tým. A i když výsledek dnes zní celkem jasně, za mě to určitě nebyla výhra. Snad to cítíte alespoň trochu podobně. JSME JEDEN TÝM.

Děkujeme moc našim fanouškům za dnešní podporu. A zároveň se jim omlouváme za to, čeho museli být ve druhé půli svědky. Pokusíme se rehabilitovat se vším všudy za 14 dní při dalším mistráku, kdy k nám zavítá posílené mužstvo z Halenkova a kdy budeme mít možnost Vám dokázat, že pracujeme na nápravě naší dneškem zničené reputace.

JP, HO, IV, MP