JAKO NOC A DEN PODRUHÉ- U19

A včil mi to zkuste někdo vysvětlit, co že se to těm “pubošom” honí v hlavách a jak uvažují. Já vím, taky jsem byl mladý, ale to už je dlouho a vůbec se nepamatuju, jak jsem tehdy přemýšlel já. Narážím tím na mentální nastavení a emoční rozpoložení před mistráky minulý týden a dnes. Jako nebe a dudy. Teď je víc než evidentní a potvrdilo se, že minule to bylo z naší strany až neskutečné podcenění. A co tedy dnes?

Hostili jsme kluky z poza Rožnova, sd Horní Bečvy a Hutiska. Z minula víme, že je to tým složený z báječných fotbalistů, z nichž mnoho již patří do základních kádrů svých dospělých kategorií. Zápasy s nimi vždy vyžadují maximální koncentraci a výkon na samé hranici našich dosavadních možností a přinášejí krásný fotbal. Dnes tomu nebylo jinak.

Úvodem musím a chci říct, že dnes zcela jistě nevyhrál lepší tým. Hosté hráli  líbivý kombinační fotbal a v tomhle jsme za nimi určitě zaostali. Ovšem, jen do posledních 30ti metrů. Tam se jejich fotbalovost tříštila o naši organizovanou defenzivu jako příboj o skaliska.

Celý týden si opakujeme to samé. Koncentrace, koncentrace, koncentrace. Připravujeme borce na to, že na hřišti budeme určitě tahat za kratší konec, ale že organizací hry a takticky vyzrálým výkonem určitě budeme hostům moci konkurovat. A ještě jedna věc. Z komunikace s týmem jsem si vydedukoval, že ač je to těžko pochopitelné, tak moje pokyny během utkání je jaksi “svazují”. Tak jsem se rozhodl, že pro dnešek se pokusím oprostit od jakéhokoliv verbálního projevu během zápasu. Pokusím, ale neslibuji. Emoce ve hře mají i trenéři a já nejsem žádná vyjímka, spíše naopak. Povedlo či nepovedlo?

No, nepovedlo. 🙂 🙂  První minuta, první propadnutý míč za naší obranu, první šance soupeře (naštěstí nevyužitá) a už jsem to byl zase já. Ale kupodivu, navzdory tomu, dneska mi borci svázaní nepřišli. 🙂

Jinak, obraz hry vypadal přesně podle předzápasových predikcí. “Bečvani” měli míč daleko častěji na svých kopačkách. Ale my se trpělivě přesouvali s celým blokem s ohledem na těžiště hry. Výchozí postavení našeho rozestavení bylo o poznání níže, repektujíce rychlostí předpoklady hostujících hráčů s cílem eliminovat možné překopy naší linie. A to se celkem dařilo. Jen to mluvení a organizování naší hry v defenzivě tam jaksi moc nebylo. A z toho také vyplývaly okénka v naší obraně. I my jsme měli Furmym několik šancí, kdy obzvláště dva v podstatě samostatné nájezdy, byť ze strany, nevyřešil dostatečně kvalitně. Zato hosté si počínali precizněji. Minuta 20, nepohlídaný náběh kanonýra z Hutiska, který neměl žádný problém přelobovat bezmocného Matěje v brance, 0:1. O pět minut později bylo ještě hůř. Faul v rohu našeho pokutového území, penalta a nejlepší dosavadní střelec soutěže se nemýlil. 0:2. Ale tady je na místě si říct, že na našich nebyla vidět ani známka frustrace. Jen odhodlání a chuť rvát se dál. Povzbuzovali jeden druhého, hecovali se navzájem. Ve třicáté minutě zahráváme jeden z našich několika rohových kopů, tentokrát z pravé strany hřiště z pohledu hostujícího góloša. První hlavičkový souboj sice prohráváme, ale dostatečný důraz v něm umožňuje obránci odehrát merunu jen na levý kraj pokutového území, kde je však připravený Milda a vyhání střelou, jakou snad umí dát jen on ( 🙂 🙂 🙂  ), všechny pavouky z levého vinklu brány. 1:2.

Naše radost však netrvá ani dvě minuty. Prakticky ihned po rozehrání přichází, alespoň dle mého, zlomový moment zápasu. Špatně vyhodnocená situace u lajny a chybně sehraný souboj v naší šestnátce a druhá penalta v náš neprospěch. Fotbal je o chybách, jednoznačně. Stalo se. Ale taky se stalo něco jiného. Celý tým, všichni dojednoho, začali povzbuzovat Matyho, že ji určitě čapne. Těžko říct, jestli tím znervóznili i exekutora, vždyť se říká, že se pentle dá jen blbě kopnout a né chytit. Pravda je, a i já si to dovolím tvrdit, že tahle nebyla kopnutá vůbec špatně. Ovšem Mates se vytasil s fantastickým zákrokem, kdy střelu, která mířila k tyči po jeho pravé ruce, konečky prstů vytěsnil mimo. Od tohoto okamžiku se momentum na hřišti změnilo v náš prospěch. Ne že bychom najednou začali hosty přehrávat, ale naše bojovnost a organizovaná hra už soupeře do naší šestnáctky nepouštěla. Do půle se už toho moc, co by bylo hodno zaznamenání, neudálo. Tedy krom toho, že všichni naši hráči makali ne na sto, ale na stotřicet procent. Byl to hotový balzám na duši po minulém týdnu. V půli máme manko jednoho gólu.

Poločasovou pauzu využíváme hlavně k povzbuzení. Připomínáme nutnost zvýšit “agresivitu” v soubojovém chování s tím, že toto hostům moc nevoní. A vědomi si fyzické a (dnes) fotbalové převahy soupeře, apelujeme na nezdolnou bojovnost a mentální převahu našich s tím, že šance budou s postupem času přicházet a určitě se nám povede minimálně vyrovnat. A tady jsem se mýlil.

Trvalo to pouhé 4 minuty. Standartní situace na půli hřiště. Kuba Mára posílá dlouhý míč do prostoru penalty, kde Kovy sice “hlavu” nevyhrává, ale v souboji “donutí” stopera ke špatně koordinovanému pohybu a ten rozhozen přehazuje hlavičkou svého v té chvíli bezmocného góloša. Vyrovnáno.

O deset minut později, další náš roh. Opět naše soubojové chování “umožní” míči propadnout na zadní tyč, kdy Furmy šajtlí “uklízí” do protilehlé šibenice. 3:2. Zbytek utkání se nese v celkem plané snaze hostí výsledek zvrátit. Tedy krom jedné nebezpečné střely, kterou dalším skvělým zákrokem zlikvidoval Mates. Dál už si nevytvořili skoro nic. Skoro proto, že ty jejich tři pokusy o nasimulování dalších penalt, byly až trapné a v kontextu celého utkání snížily jejich umělecký dojem. Jejich škoda, jinak se mi fotbal z jejich strany moc líbil. Ale to sem nepatří, to je jejich cesta. Po závěrečném hvizdu explodoval výlev nadšení v  našem týmu a já jsem moc rád, že jsme se o ni mohli podělit také s našimi fanoušky, kteří na nás, i přes tristní výkon minulý víkend, nezanevřeli a celý zápas nás neúnavně povzbuzovali. Moc to pro nás znamená a děkujeme.

Dnes naši borci, všichni do jednoho, podali naprosto skvělý výkon. Jasně, byly tam chyby. Fotbal je o chybách a kdyby ty nebyly, nepadaly by góly. Ale svojí nezdolnou bojovností, chutí rvát se o každý míč a každý metr hřiště, organizací hry a výtečným plněním taktických pokynů, sami sobě dokázali, že to, co se stalo minule, byl jen jeden z dalších ústřelů mimo. A že pokud se koncentrují čistě na svůj herní výkon, dokáží se popasovat s každým v naší soutěži. Zbytek hodnocení samozřejmě v týdnu na další TJ.

Příští víkend zakončíme podzimní část naší mistrovské sezóny ve Francově Lhotě. Dovolte mi Vás na toto utkání pozvat. Kdo máte zájem, autobus odjíždí v neděli, 22.10. v 7:45 od hřiště v Jarcové a o 15 minut později od hřiště v Jablůnce. Výkop samotného utkání je v 10:00 ve Francově Lhotě.

JP, IV, MJ, MP, DB, MP