JAKO NOC A DEN- U19

Tak totiž vypadal náš přístup a koncentrace k našemu dnešímu klání. Oproti utkání minulý týden. Ale popořadě.

V tomto kole k nám zavítal další celek z popředí naší tabulky. Celý týden kluky připravujeme na tuto skutečnost s poukazováním na minulé utkání, které se nám po stránce emoční moc nepovedlo. Ale už v týdnu jsme přesvědčeni, že dnes to bude úplně jiné. Borci si to uvědomují sami, že takhle by to v žádném případě nešlo.

Marodka se nám vyprazdňuje a tak nám, krom Jáši, chybí už jen Kuba M, který se však už v úterý (snad) zapojí do TP. Do mače vstupujeme s jasnou vizí. Vysoké napadání rozehry soupeře v okamžiku jeho případné rozehry a aktivita a “agresivita” v osobních soubojích. Směrem dopředu, vědomi si fyzické převahy soupeře, využívání křídelních prostor a tlak do brány. Klasika, hra plná pohybu.

Úvod zápasu je z naší strany lehce nervózní. Ne že bychom snad k němu přistoupili nějak ledabyle, jen se mi zdá, že klukům jakoby svazovala nohy určitá nervozita či snad nějaký strach z případné chyby či příliš velký respekt k soupeři. Ten to samozřejmě vycítil a snažil se našeho tápání využít ve svůj prospěch. 7. minuta, chybně vyhodnocený a následně prohraný souboj na naší levé straně a prohráváme 0:1, kdy hostující záložník přehazuje bezmocného Matěje. Minuta 17, pro změnu chyba na straně pravé a 0:2. Tento nešťastný moment jakoby z nás sňal jakousi pomyslnou deku. Kluci se začali povzbuzovat na vzájem, přepnuli v osobních soubojích , navzdory fyzickému deficitu na naší straně, o level výš a najednou nás bylo plné hřiště. Nutíme tím hosty rezignovat na hru po zemi a od tohodle okamžiku, v podstatě až do konce zápasu je z jejich strany vidět jediné. Pokusy o dlouhé nákopy na své rychlonohé útočníky. Ale ty bezpečně pacifikují naši stopeři a nedovolí jim skoro nic. Naopak, jsme to my, kteří přebírají otěže hry. 29. minuta, JK vyhrává  souboj o míč s o dvě hlavy vyšším protivníkem a ihned vysílá průnikovku mezi soupeřovy stopery. Furmy už ví, co má s takovým míčem udělat. 1:2. A v poslední minutě první půle přichází asi nejkrásnějšíakce dnešního utkání, kdy Kochča posílá “z první” Furmymu mičudu do sprintového náběhu do levé strany, ten milimetrovou přihrávkou nachází Kryštofa v šestnátce, který se nemýlí a dává v podstatě doprázdné. Nádhera. Gól do šatny, stav vyrovnán.

V přestávce nabádáme borce k udržení aktivity a v pokračování nastoleného trendu. Věříme, že se nám povede i výsledkově utkání otočit.

Druhá půle začíná velmi opatrně. Páč jsme naší změnou hosty dokonale zaskočili, i on je velmi opatrný a obraz hry je ne nepodobný z druhé části půle první. My se snažíme dál o křídelní hru, ovšem kluci z Raťáku, evidentně zaskočeni děním na place, vystužují obranu a nám už se ne tolik daří dostávat se do zakončení. Přesto máme několik nadějných situací, které však v zakončení neřešíme dostatečně kvalitně či nevyplňujeme ty prostory, kde je trošku víc prostoru pro zakončení.

Příchází nešťastná 60. minuta. Hostující roh, po kterém, bohužel, se opakuje chyba ne nepodobná utkání z Juřinkou, kdy nedokážeme odpravit míč z naší šestnáctky a z následného závaru bohužel inkasujeme. 2:3. Nic se nedá dělat, i takový umí být sport. I když zbývá do konce ještě půlhodina, již se nám, i přes určité náznaky a několik rohů nepovede skórovat a prohráváme tak o gól. Dění v této poslední půlhoďce a v podstatě po celý druhý poločas si dovolím jaksi zhodnotit na závěr.

Pozitiva: Dnes jste, pánové, všechny přítomné i sami sebe přesvědčili, že největším soupeřem jsme vždy jen sami sobě a že i přes zjevný věkový deficit jsme už i dnes schopni hrát vyrovnané partie v podstatě s kýmkoli z naší skupiny. Že nastoupená cesta je naprosto správná a že s přibývajícími absolovanými TJ budeme jen a jen lepší. A na tom dnešní, jakkoliv nešťastná prohra, nic nemění. Systém této soutěže, pokud vše dopadne tak, jako bychom si přáli, nás svede do klinče s těmito týmy na jaře ještě třikrát. A jsem si téměř jist, že ty zápasy budou vypadat daleko jinak, v náš prospěch.Budeme totiž o půlroku trénovanější.

Negativa. Dnes vyzvidhnu pouze jednu věc, za to, pro mě osobně, naprosto zásadní. Chování na hřišti a s tím související respekt k soupeři, rozhodčím i k vlastnímu týmu. A i když by se to tu nabízelo, vzhledem k tomu, co se dělo na place, tohle je striktně myšleno jen na náš tým, ne na soupeře. Ten mě v tuto chvíli už vůbec nezajímá.

Fotbal je hra plná emocí. Takto je to v pořádku. Chci nad soupeřem zvítězit a podle toho se chovám. Bojuju, rvu se a vydám se ze všech sil. Ale pak taky musím počítat s tím, že se protivník nevzdá lehce a nechce mě nechat vyhrát. To je přeci  podstata sportu. Jaké k tomu používá prostředky, to je věc jeho. Koneckonců, pusťte si v TV jakýkoliv fotbal a bude to tam taky. Ale u týmu, který my vedeme a budujeme, budeme vždy vyžadovat respekt k soupeři, jakkoliv se mi jeho chování a vystupování nelíbí. V tomhle já nikdy nepolevím a kdokoliv z týmu, kdo se podle toho nebude chovat, u nás tvrdě narazí. KDOKOLIV. Chlap se vždy chová tak, aby se mohl kdykoliv komukoliv podívat přímo do očí. To samozřejmě platí nejen ve sportu, ale především v životě civilním. Učíme se překážky zdolávat vždy čestně, jakkoliv jsou vysoké. A bojovat vždy férově. Úplný základ je, že protivníka respektuji. Snad je to jasně rečeno.

Ale abych nekončil negativně. Je velká radost vidět, jak rosteme zápas od zápasu. Jak se věci z TP promítají do naší hry. Jak do ní implementujete naše myšlenky a jak se ze situací, které jste ještě před měsícem považovali za těžké a takřka neřešitelné z Vaší strany, stávají pomalu, ale jistě automatismy. Můžete nám s klidem věřit, že toto je ta největší odměna pro nás, trenéry. Je radost s takovým týmem pracovat. A že ještě občas chybujete? No a co? Na to máte v této věkové kategorii plné právo. Chyba není nepřítel, chyba je přeci prostor k učení.

Děkujeme moc i dnes našim fandům za podporu.

JP, IV, MP