TJ Kelč : sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka 1:1 (0:1)
Dnes jsme zavítali do Kelče. No ano, je 2. listopadu a stále hrajeme soutěžní utkání. A ne, není to dohrávka, je to řádné kolo. Taky se podivujete?
Dnešní popis a hodnocení nebude moc o hře samotné. Ono totiž ani není o čem. Ráz dnešního utkání byl od samotného začátku udáván kvalitou hrací plochy. A aby bylo jasno, není to v žádném pádě kritika našich dnešních hostitelů. Opět se vrátím k úvodnímu odstavci. Je 2. listopadu. Všechna hřiště v tomto pozdním podzimním čase totiž vypadají stejně. A pokud kluby nedisponují armádou zahradníků starajících se o hřiště a zároveň nemají alespoň jedno tréninkové hřiště, je zákonité, že fotbal z tohoto důvodu pláče. Na tomto se opravdu hrát nedá. Jsou to jen spousty nakopávaných míčů a přehršel osobních soubojů. Jsme rádi, že to všichni hráči přežili bez zranění. Výsledkem je remíza. Zasloužená či nikoliv? Podle čeho to hodnotit? Snad bychom mohli podle míry zašpinění dresů nebo množství bláta na kopačkách. Jo, jsem sarkastický. A zároveň i kritický. A ke komu? Ať se to nekomu líbí či ne, viník je jednoznačný. Proč, proboha, začínají naše soutěže až na konci srpna a tudíž se dohrávají v tomto marasmu? Vždyť po posunu času již nelze ani normálně trénovat, když se stmívá při půl páté. Hlavně že odpovědní funkcionáři rozdávají pokuty za nesprávně vyplněné zápisy. Za mě by zasloužili pořádnou pokutu oni sami. A nebo, vzpomínáte na pohádku Šíleně smutná princezna a scénu souboje v bahně? To bych jim přál. Alespoň by se cítili jako dneska všichni na place, který připomínal víc bažinu či čestvě poorané pole než fotbalové hřiště.
Pokud se někoho z Vás dotkl můj názor, omlouvám se. Ale věřím, že většina mě a mé rozčarování chápe. Chceme přeci vychovávat fotbalisty a ne rolníky.
MJ, RP, IV, MP