KS D-A 14. (PRVNÍ JARNÍ) KOLO- U19

       CHYBA NENÍ  NEPŘÍTEL. CHYBA JE PROSTOR A PROSTŘEDEK PRO RŮST A ROZVOJ.

K prvnímu jarnímu mistrovskému utkání zajíždíme do Kostelce u Holešova. Nikdy jsme tu nehráli a tak jsme plni očekávání. Jaké bude hřiště? A jak jsme se dokázali přes zimu připravit? Nejprve flashback. Na podzim s tímto soupeřem odcházíme “vypráskáni” 0:6. Pamatujeme si kluky o hlavu větší a o dobrých 10 kg těžší. Tolik úvod.

Krom slunečného počasí nás vítá na toto roční období skvělý trávník na obrovitánském hřišti snad maximálních rozměrů. A pokud bychom dnes byli kompletní a měli k dispozici i naše dva rychlíky na pozicích křídelních hráčů, naše srdce by radostí jen plesaly. Ale páč jsme již dopředu věděli, že pro dnešní utkání nebudou k dispozici, připravovali jsme tým směrem do zápasu na taktiku kompaktního bloku směrem do O i D. No a další překvapení. Víme, že nás na pozici útočníků tlačí bota a proto se rozhodujeme do dnešního zápasu vstoupit bez klasické “jedenáctky”. Výchozí organizace hry, neboli pokud chcete rozestavení, tedy volíme 1:4:6, s tím, že v každé fázi hry chceme být opravdu kompaktní a blízko sebe tak, abychom případné ztráty či zisky míče okamžitě přetavili v náš  prospěch. A jak se nám vedlo?

Domácí kluci, dle zápisu, byli podobného věkového složení, možná o něco málo starší, než my. Ovšem jejich vzrůst a fyzio? Mají tam evidentně zdravé ovzduší a vynikající geny. Aby bylo jasno, to není ironie či stěžování si či snad dokonce obviňování z nekalých praktik. Prostě kluci jsou vývojově akcelerovaní a hotovo. Jen konstatujeme.

Od prvního hvizdu je jasné, jak se bude zápas vyvíjet. Čeká nás směrem do D běžecké cvičení na téma sbírat dlouhé překopy za naší obranu. A tak to bylo celý zápas. My se soustředíme na jasně určené úkoly. Kombinace, vytváření nabídek a kompaktnost. A to se nám celé utkání daří. V první půli máme trochu potíže dotahovat naše akce na posledních 30ti metrech a tak si nevytváříme moc finálních fází, i když některými akcemi se dostáváme do víc než nadějných zakončení. A tak trochu paradoxně, přes fyzickou převahu našich hostitelů, nejvíce se v této fázi hry prosazujeme z rohových kopů. Ale tady, bohužel, některé naše snad 200% šance neřešíme s dostatečným klidem a kvalitou.

A teď k úvodnímu nadpisu. Děláme v první půli dvě fatální individuální chyby, které domácí dokáží potrestat. A v podstatě to byly jediné dvě jejich přímé zakončení na naši bránu. K vzteku? Je to zmar? Nikoli. Ať si, pro mě a za mě kdo chce co chce říká. Pokud bychom byli v dospělém fotbale, bylo by to jiné. Ale jsme “v mládeži”. A pokud někdo namítne, že U 19 jsou už skoro dospělí? Ano, ale my mámé v kádru většinu hráčů r. 09, 10, 11. A tito hráči mají zákonité právo chyby dělat. Je to pro ně prostor k učení. A přesně tak to bylo i v tomto zápase. Ale co se stalo tak hrozného? No, nic, výsledkově jsme toto utkání prohráli. Ovšem pro naše mladé hráče to byla fantastická lekce směrem k jejich vývoji. A to je daleko cennější než body v tabulce.

Ve druhé půli domácí nenepouštíme prakticky z jejich poloviny. A pokud už se jim jen podaří odkopnout mičudu někam směrem k naší bráně, naši obránci bezpečně pacifikují jakýkoliv pokus byť o náznak šance. Tým dokonale dodržuje zvolený způsob hry. Tím, že jsme blízko sebe, v obou fázích, tak ihned jakýkoliv zisk či ztrátu míče využíváme. A konečně se dostáváme ve větším počtu příležitostí i do zakončení. Chybí však klid a kvalita. A tak, jako již po několikáté v této sezóně, děláme z domácího góloša hvězdu a nebo razítkujeme konstrukci. Škoda přeškoda.

No a i v druhé půlce přichází jedna fatální individuální chyba a opět jsme potrestáni.  Ale zas a znova. Velmi poučný okamžik pro hráče samotného i pro tým. Tato se stala ještě na polovině domácích. A tak jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži o nutnosti dodržovat motto Nicka Cartera a komisaře Ledviny – “VŽDY (FURT) VE STŘEHU”.

V závěru se konečně prosazujeme i my, kdy Kuba Mára svým důrazem naprosto rozprášil stoperskou dvojci domácích kluků a s přehledem upravuje konečné skóre.

Sumarizace (dnes podrobnější)

I přes výsledek, za nás, trenéry, super zápas. Před začátkem jsme měli malinko obavy. I když to byla vyjímka v našem procesu, tak páteční TJ stála s prominutím ” za h…o”. Nekoncentrace, nekvalita, špatné mentální nastavení. Všech, do jednoho. A my se jednak lekli, co že za tím je. A přemýšleli, jak to otočit. Naštěstí, tým to sám velmi dobře diagnostikoval a v sobotu dopo to bylo již opět naprosto v pořádku. A my už víme dozajista to, v co jsme celý podzim doufali a na čem jsme v zimě (samo krom jiného) tvrdě pracovali. Ač máme hráče a hráčku věkovém rozpětí pěti let, atmosféra v týmu, kolegialita a ochota makat jeden za druhého je a obrovké úrovni. A pokud někdo namítne, že je to samozřejmost, velice se mýlí. Fotbal je kolektivní sport. A pokud nefunguje kabina, můžou být v týmu sebelepší hráči a vždy to bude o ničem. Proto jsme moc rádi, že jsme se v této oblasti tolik posunuli kupředu. A ještě jedna poznámka k tomuto tématu. Možná i proto se k nám hlásí a “občas” si s námi chodí i zatrénovat naši bývalí hráči či hráčky, kteří včil působí na daleko vyšší úrovni.

A tohle všechno jsme ukázali v mistráku. Nikdo nikomu nic nevyčítal. Vždy byl připraven makat jeden za druhého. Bojovat, rvát se. Pomáhat si  navzájem. A k tomu jsme přidali naši fotbalovost. Takže ano, výsledek je mrzutý. Ale naše vystoupení na place? To je jiná pohádka. A není náhoda, že jsme po zápase slyšeli od všech domácích fandů (a že jich bylo) i místních činovníků jen slova chvály. I s dovětkem, že dnes určitě nevyhrál lepší a fotbalovější tým a že oni “utrpěli” vítěztví”.

A moc děkujeme za podporu i našim fans, kteří neváhali urazit dlouhý kus cesty a přijeli nás podpořit.

Epilog

Dnes bych se s Vámi chtěl podělit ještě o jednu myšlenku a reagovat na vystupování a přístup našich dvou “dorazovek”, Jonyho  a Kuby Máry. Jak v TP, tak třeba i v tomto mači. S klukama jdeme prakticky celé období ve velkém fotbale. Od 12cti let. Sledujeme jejich vývoj, jak hráčský, tak i lidský. No sledujeme? Aktivně se na něm celou tu dobu podílíme. Samozřejmě, bylo u obou období, kdy jsme se neshodovali a naše pohledy se různily. Tohle je v životě zcela přirozené. Ale nakonec jsme vždy našli kompromis a sešli se na společné cestě. A teď, na konci období v mládeži, můžeme bez jakéhokoliv zaváhání říct. “Za nás jste kluci, naprosto hotoví hráči. Co se fotbalovosti týče, ale hlavně mentálního nastavení a osobnosti.” To, jak se oba prezentovali na hřišti, to je sen každého mládežnického trenéra. Vždy ve předu, neuhnuli z žádného souboje, i za cenu vlastního sebezničení. Ale hlavně, vedli ostatní. Organizovali, povzbuzovali, rvali se. Takto se chová pravý leadr a vůdce. Tímto ukazejute cestu dalším. A já chci věřit, že tak, jako Vy, takto se budou prezentovat i ostatní hráči, jak budou postupně věkově docházet do tohoto období. A takto se chováte stejně v tréninku, tak i v utkání. Moc díky.

A nebyl bych to já, kdybych si veřejně nerýpnul. Škoda jen, pro kluky samotné i pro klub, že nám takto nebylo umožněno, ze známých příčin a důvodů, dokončit vývoj i “sedmiček” z Jablůnky.

Dovolím si Vás pozvat na příští neděli, 12.4.2026. Od 10:00 hostíme u nás v Jarcové tým z Žeranovic. Tým podobného stylu i vzrůstu, jakého jsme si mohli vyzkoušet teď. Tak snad najdeme cestu, aby to včil dopadlo i výsledkově.

MJ, IV, MP