KS D-A 16. KOLO- U19

NUTNOST SEBEREFLEXE

V neděli jsme zajížděli do Bezměrova, který je náš bezprostřední soused v tabulce. Jsme v takřka nejsilnějším možném složení, i když míra trénovanosti u některých hráčů, ať vinou zranění či jiných zájmů, je diskutabilní. Přesto a i právě proto nastavujeme jediný cíl. Toto utkání jdeme vyhrát. Po našich výkonech v minulých utkáních ani jiný být nemůže.

Víme, co nás čeká. Nepříjemný, fyzicky velmi vyspělý soupeř, který občasný menší dostatek fotbalovosti, vynahrazuje převelikou bojovností.

Zápas začíná jako ze sna. Ve 4´ si náš jarní snajpr nachází odražený míč uvnitř pokutového území domácích a nechytatelně pod štangli zavěšuje.  Jenže, to je, po hříchu, z naší strany asi tak vše. Za celý zápas. Pokud bych měl dění ve zbytku mače stručně zhodnotit, tak použiji bonmot. ” Nejnešťastnější člověk v neděli byl asi správce hřiště, který bude muset napravit totálně vydupanou trávu kolem středového kruhu “. Tam se totiž odehrála naprostá většina času. Až do nějaké 75´. Mezitím, v minutě 70sáté, přichází černá chvilka pro náš tým. Předcházelo mu špatné rozhodnutí a následný řetězec chyb, který hostující útočník v samostatném úniku bez milosti trestá. Jinak domácím klukům povolujeme jen sérii “jalových” rohů a jednu tyč. Ale to je vlastně popis i naší ofenzivní činnosti. Alespoň z mého pohledu. Po utkání jsme slyšeli od místních činovníků hlášky typu ” byli jste nejfotbalovější mužstvo, se kterým jsme letos hráli ” a podobně, ale mě osobně se náš výkon, v kontextu toho, jak jsme se doposavaď   prezentovali, vůbec nelíbil. Na vině je určitě stav dotrénování u některých a také špatně nastavená hlava. A pak taky, co si budeme nalhávat, příprava bezprostředně před utkáním. Aby bylo jasno, nikdo z kluků určitě nebyl v Belmondu či v jiném podobném podniku ( 🙂 ), ale pokud nedodržím životosprávu, ať už ve smyslu míň spánku než jsem zvyklý a nebo přicházím na sraz bez nasnídání či dokonce odjíždím na zápas, který se hraje od 13:00 bez dostatečné svačiny, tak tohle všechno, ve spojení s výše popsaným, se zákonitě na výkonu musí projevit.

Tuto neděli si musíme všichni do jednoho pořádně zapamatovat. Při rozhovoru po utkání s domácím trenérem pronesl jednu velmi zajímavou myšlenku. Řekl mi, cituji: ” Vy se snažíte hrát za každé situace fotbal a my jsme tak nefotbaloví, že Vám to paradoxně dělá obrovské problémy”. Zajímavá myšlenska, ač zní na první dobrou poněkud nelogicky. No a pak, v kabině, mi nemlich to samé pověděl i Kovy. Takže asi tak, no. Svět se nezbořil, nic tak hrozného se nestalo, alespoň z hlediska fotbalu pro nás. ANY GIVEN SUNDEY, jak praví oblíbená hláška z mého milovaného americkéfo fotbalu. Každou neděli začíná nový boj. Je to přesně tak. A my hned tu následující hostíme absolutního leadra naší skupiny, kluky ze Štípy. A hned máme možnost napravit naše počínaání z Bezměrova. Budeme mít proto vytvořeny všechny podmínky. Včetně fotbalovosti soupeře, ten totiž fotbal hrát umí.

MP, IV, MP

A proč dnešní podtitulek? SEBEREFLEXE. Ano, musíme všichni na sobě stále pracovat. Vnímat vnější podněty, přijímat a leckdy i hledat zpětnou vazbu od okolí, hlavně tu negativní. VŠICHNI, do jednoho. Hráči, ovšem obzvláště trenéři. Proč to říkám? Největší vinu na výsledku tohoto utkání mám já sám. Ano, můžete si říct. Seš trenér, ty rozhoduješ o náplni TP, o sestavě, o stylu hry. Jasně, čistá pravda. Ale také musím umět věcně reagovat na vývoj utkání. C o se týče stylu hry, ale i postového a hráčského obsazení. A z tohohle pohledu jsem zápas absolutně nezvládl. Nedokázal jsem po většinu utkání nic změnit, ba o změně ani přemýšlet. Jen jsem bezradně točil jedny a ty samé hráče na pozicích, i když to vůbec nikam nevedlo. Až přišla, zhruba po třech čtvrtinách mače, jedna věta mojí dcery na lavičce, na kterou, troufám si říct, nadosmrti nezapomenu. Nesmím zapomenout. Jedna, uštěpačná, pichlavá, jízlivá, bodavá, kritická, zraňující, ale naprosto trefná, vševypovídající věta. “Myslela jsem si, že si jiný, ale ty se dneska chováš jak blb a hraješ jen na výsledek”. Naprosto svatá pravda. A opravdu bych byl asi pitomec, pokud bych nad tímhle byť jen nezačal přemýšlet. Přesně toto jsou momenty, které je potřeba si navždy pamatovat a které nás posouvají dál. A já ho řadím třeba k situaci, která se už odehrála hodně dávno, ale kvůli které jsem v podsatě začal trénovat (zasvěcení si jistě vzpomenou). Moc díky Rozálko, za tuto zpětnou vazbu. Jsem a musím být za ní  vděčný. Pokud se chci posouvat a učit, musím přijímat i pro mě osobně nepříjemné věci. Nota bene, pokud jsou absolutně pravdivé.

A proto kluci, i když Vás k tomu ponoukáme TJ od TJ, buďmě k sobě všichni, do jednoho, absolutně upřímní a říkejme si vše na rovinu. Jak my k Vám, o což se snažíme, tak především Vy k nám. Je to totiž obrovsky cenné.

Milan Píša