KS D-A 18. KOLO- U19

VÍTĚZSTVÍ DUCHA NAD STAVEM (HŘIŠTĚ, DĚNÍ NA PLOŠE, HRY, SKÓRE)

Dnes po poledni jsme odehráli další utkání u našeho již tradičního soupeře z pod Hostýna. S domácími kluky se potkáváme v soutěžích již od žákovských kategoríí a vždy to jsou nelítostné a vyrovnané souboje. A nejinak tomu bylo i dnes, i když predikce před utkáním hovořily poněkud jinak. Ale předpověď je jedna věc a skutečnost jiná.

Začátkem týdne jsme byli osloveni z místního klubu s žádostí o přeložení klání na pátek a nebo o posunutí začátku utkání až na sobotních 13:00. A důvod? Část místních hráčů odjíždí na nějakou školní akci. Vzhledem k mým pracovním povinnostem páteční termím nepřipadá v úvahu a tak se domlouváme na sobotní poobědový čas, kdy si své řady domácí doplní žáky. Takže karty byly rozdány jasně. Jenže.

Již od samotného výkopu bylo jasné, že dnes to nebude náš den. Na vině byl určitě i katastrofální stav domácího hřiště. Hrbolaté, propískováné, s velmi vysokou trávou, která k tomu byla velmi suchá. Každý náš kontakt s merunou, každá přihrávka hrozila sebezraněním. 🙂 Jasně, hřiště je totožné pro oba, pravda. Ale domácím s jejich jednoduchým stylem hry vyhovovalo určitě více. A včil se omlouvám všem, kteří se u nás starají o krásný pažit za byť myšlenku na kritiku, kterou jsem kdy měl. 🙂

Já si však myslím, že na vině byl i čas výkopu, respektivě osobní způsob přípravy našich hráčů. Tento termím vyžaduje úpravu osobního režimu každého hráče, obzvláště s ohledem na čas stravování. A i když jsme v týdnu na tuto skutečnost upozorňovali a kluci dostali i doporučení, nesetkalo se to u všech s úspěchem. Metabolické zákony lidského organismu jsou jasně danné. Ovšem i tak se našlo v našich řadách nemálo borců, kteří se o tom chtěli přesvědčit na vlastní kůži. A hádejte co? Nevyhráli nad vlastním tělem. Alespoň v této oblasti.

I tak jsme byli herně jistě lepší. Ale jednak nás sráželo opět neproměňování šancí, ovšem také špatné rozhodovací procesy. Tak se stalo, že jsme první i inkasovali. Této brance však předcházelo přehršel našich gólovek. Jak jinak. Naštěstí jsme dokázali zareagovat brankami Jacka a Martina. Za připomenutí ještě jistě stojí pumelenice právě Martina z přímáku, kdy snad ze 30ti metrů málem zlomil břevno domácí svatyně. Krásný okamžik. Ale i další akce přímo volaly po gólu, kdý nás věsměs zklamala až právě ta finální fáze. První dějství ukončila nebezpečná Rozálčina střela, která ovšem, bohužel, skončila jen na boční síti.

Obraz hry v druhé půli se poněkud změnil. Domácí ještě více zjednodušili svoji hru a i s pomocí větru si vytvářeli jakous takous převahu. A my jsme pokračovali ve festivalu zahozených šancí, tentokrát po rychlých protiútocích. A zápas plynul ke konci, víceméně bez nějakého vzruchu. Až pak … .

V 90´ minutě celý zápas vynikající a bezchybný Martin si vybírá jedinou “slabší” chvilku a domácí ze vzniklého závaru v našem boxu doslova a do písmene dotláčejí merunu do naší sítě. Vyrovnáno. A pak se ukazuje snad jediný aspekt v naší dnešní hře, kdy jasně vítězíme. Mentální odolnost. Naši neklesají na mysli a do posledních pár vteřin vrhají všechny své schopnosti s cílem překlopit zápas opět na naší stranu. A to se také o dvě minuty později daří, kdy Jony zužitkuje vyhraný souboj Kuby Máry a z oči v oči domácímu gólošovi se (konečně dnes) nemýlí. Fotbalové božstvo nás odměnilo výsledkově za  jarní dosavadní vystupování. Určitě ne za dnešek. Ale historie se přeci neptá, že?

Ovšem já bych byl rád, kdybychom si dnešek všichni dobře zapamatovali. Dokázali jsem zlomit pro nás nepříznivé dění. Nepřestali jsme věřit a ono se to povedlo. Toto je totiž také jeden z předmětů, ze kterých se na konci mládežnického období skládají zkoušky.

Jedeme dál. Příští týden v neděli, na našem krásném hřišti, pro nás v tradiční čas, přivítáme kluky z Příluk u Zlína. Všichni jste srdečně zváni.

JP, MJ, IV, MP