sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka : TJ FS Napajedla 3:3 (3:1)
Dnes naše první domácí utkání, kdy hostíme kluky z Napajedel. Tento tradiční účastník krajských soutěží bude pro nás dozajista tvrdý oříšek. Notabene, když se stále potýkáme s absencemi stran dovolených a nově i se zraněním Matěje, kdy mu toto neumožňuje účastnit dnešního klání. Snad to nebude nic vážného, ale musíme být připraveni i na horší eventualitu, že bude jeho absence delší. Uvidíme, chytřejší budeme po pondělní návštěvě lékaře.
Už když naši dnešní hosté vystupují z autobusu, jen suše konstatujeme:” Dnes nás čeká pekelné dopoledne.” I my máme v týmu urostlé borce, ovšem na některé ze soupeřů hrubě “nemáme”.
Nevadí, opět se porveme. Stejně se ve všech utkáních snažíme vyvarovat alibistickému nakopávání směrem dopředu. I pro dnešní mač volíme jednoduchou taktiku. Nižší střední obraný blok s cílem eliminovat možnost překopů přes naši defenzivní linii, kdy jsme si vědomi, že Domča zatím sbíra zkušenosti s vyšším gólošským postavením a nechceme dát možnost hostím k náběhům za obranu. Licitujeme s tím, že když jim to neumožníme, donutíme je do naší obrany narážet doplných. A tady si věříme, že díky výtečné organizaci hry jim budeme v přehuštěném prostoru míče odebírat a pak se snažit jít ve větším počtu na zteč. Náš předpoklad vychází dokonale.
Chvíli to “plastici” (Fatra Napajedla) zkouší vzduchem, ale po poznání, že tudy cesta nevede, najíždějí do nás jako do zdi, která je vystavěna cca na 30 metrech. Po té však ztrácí mičudu a my celkem bezpečně kontrolujeme hru. Samozřejmě, držení míče je, celkem pochopitelně, při tomhle stylu hry, na straně hostí. Ale na to, jak se přesvědčujeme dnes a denně, se nehraje. Naše následné protiútoky pak po zisku jsou pro ně velmi nepříjemné, kdy mnohdy odvrací jen stěží do autu či na rohy. Takže vlastně pro ně výhra, při jejich urostlosti, říkáte si jistě. Omyl. I když je to k nevíře, tak všechny tři naše branky dosahujeme v první půli po standartních situacích. Dvakrát po dlouhém autu a jedenkrát po rohu. Totiž, aktivní pohyb před zahráním standartky již patří k automazismům námi vytvořeným. Prosazuje se ” dva razy ” Šimon a jednou náš dnešní kápo Kuba Mára. A proč není “opáskovaný” náš tradiční Kovy? No, jednoduché. On i Vašek mají ” v nohách” včerjších 90 minut za elitní kategori mužů. A tak, s ohledem na jejich věk a únavu, se rozhodujeme je dnes, i přes sílu soupeře, pošetřit. Jejich zdraví a eliminace jakékoliv možnosti zranění z přetížení je daleko přednější než úspěch na hřišti.
V půli vedeme 3 ku 1. V pauze zdůrazňujeme nutnost vytrvat v nastoleném způsobu hry. Uvědomujeme si, že to bude s postupem času horší na horší, vzhledem k vedru a také pochopitelně s únavou, která se, celkem logicky, musí dostavit. I když mají naši kluci skvělou kondici, tak přeci jen, kvůli své početní převaze na lávce náhradníků, výhoda je, z tohodle úhlu pohledu, u hostí. Nabádáme k aktivitě po zisku míče a apelujeme na morální stránku. Teď už to bude víc o hlavě než o těle.
Bohužel, opět jsme se nemýlili. Ne že by se nějak změnil obraz hry, kdy jsme, celkem bezpečně, eliminovali útoky. Ale po zisku míče jsme již tak kvalitně a v dostatečném počtu nedoplňovali hráče “nahoře”. A tak jsme umožnili borcům z po za Otrokovic utahovat šrouby. Logicky, nevydrželi jsme a v minutě 56. jsme inkasovali. No, co už. Povzbuzujeme se navzájem, jsme celý tým pozitivní. Bojujeme. Naštěstí, další šance nedovolujeme. A dokonce se opět i my dostáváme zpět do hry, kdy “využíváme” soupeřových chyb pramenících z jejich ofenzivní euforie a znovu větráme obranu. Dokonce jdeme třikrát v posledních deseti minutách sami na bránu, ovšem ani v jednom případě to nedopadlo. Přemíra snahy byla v těchto případech spíše na škodu.
A když už si myslíme, že to udržíme, v poslední nastavené minutě z celkem tří, snad jedinkrát za celý zápas, necháme se ztrhnout a otevřeme prostor na naší polovině. I takový je fotbal.
Zápas končí plichtou a naši kluci se “kácí” pod vlnou emocí, v tomto případě negativních. Ale není v tom ani náznak výčitek komukoliv. Jsou nazlobeni sami na sebe, že to neudrželi, nepohlídali, neukopali. A já na ně cítím obrovskou hrdost. Za to, jak se perou, jak makají, jak přistupují k TP. A to, co se dělo po skončení dnešního mače, mě jen utvrzuje v tom, že jsme na správné cestě. Dnes i minulý týden jsme viděli vystupovat jednolitý mančaft, kdy každý jeden hráč je ochoten se přetrhnout pro toho druhého a kdy jakékoliv osobní ambice jdou absolutně stranou. Vše je podřízeno pro úspěch týmu. Výborně, pánové.
Jsme rádi, že jsme to i dnes mohli předvést našim fans. Děkujeme za podporu.
Příští týden zajíždíme k hlavnímu favoritovi naši soutěže, do Fryštáku. Nevzdáváme se v žádném případě předem a opět na kolbišti necháme všechno. Pro ty z Vás, kteří by se o tom chtěli přesvědčit na vlastní oči, neděle, 1.9., od 10:00. Autobus odjíždí od hřiště v Jarcové v 7:45.
JP, MJ, IV, MP