FC Fryšták : sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka 1:0 (0:0)
Dnes zajíždíme na půdu Fryštáku, který dle věkového složení i dosavadních výsledků je jedním z favoritů naší tabulky. Již tato samotná skutečnost nás nutí k velikému respektu k našemu dnešnímu soupeři, nikoliv však ke strachu či obavám. Prostě, bereme v potaz sílu domácích, nicméně vědomi si našich silných stránek, “nestahujeme gatě” předčasně. Budu se opakovat, ale výtečná organizace hry je naše největší přednost. Musíme ovšem přidat v doplňování po zisku míče při rychlých protiútocích. V tom jsme při minulých zápasech zaostávali a v podstatě nás to stálo lepší výsledky.
Plán do dnešního utkání je jasný. Základ poctivý střední obranný blok s maximálně možným rychlým přechodem do útoku po zisku míče s dostatečným počtem hráčů.
Ještě před utkáním musíme řešit až “absurdní” zranění. Kubu Marka v pátek něco píchlo či kouslo do palce u pravé nohy. Řeklo by se banalita. Ovšem u něj proběhla přímo šílená alergická reakce, kdy mu celá pravá noha otekla jako konev. No, k neuvěření.
Samotný zápas přináší pro nás překvapivý průběh. Čekali jsme úvodní uragán domácích na jejich obrovském hřišti, ovšem opak byl pravdou. Od začátku se marně snažili překonat náš výtečně kompaktní obraný blok. Jejich snaha vždy však vedla jen k bezhlavýmým nákopům, které ale naprosto bezpečně sbírala naše defenz linie a ihned jsme naopak větrali domácí obranu my. V tomto duchu se nesla celá první půle. Dokonale jsme našim dnešním hostitelům vnutili náš styl hry, dostali jsme je přesně tam, kde jsme potřebovali. Počet střel na naši bránu v 1. poločase? 0. A my? Ach ta produktivita. Obzvláště Milda se dnes ” stylizoval” do role vrchního paliče. Konkrétně v úvodním dějství spaluje tři snad tisíciprocentní šance. A jejikož i naše další víceméně tutové šance neřešíme v dostatečné kvalitě a klidu, odcházíme do kabin za nerozhodného stavu.
O pauze kluky nabádáme k aktivitě a připomínáme nutnost pokračovat ve stejném stylu hry. Musíme se vyvarovat pasivitě po zisku míče, tak, jako v minulých zápasech po přestávkách. Ale jedna věc jsou pokyny a druhá věc skutečnost. Opět a zase. Prvních 15 minut půle druhé, z nějakého důvodu, rezignujeme na jakoukoliv aktivitu po zisku mičudy. V defenzivní části je vše stále ok, ovšem směrem dopředu úplná nula. Jako kdyby klukům někdo vystavil na soupeřově půli neviditelnou zeď. Jen nesmyslné nákopy někam. Logicky, domácí se čím dál víc na nás tlačili. Ne že by si vytvářeli nějaké šance, jen my jsme museli furt běhat bez míče. Nepomáhá povzbuzování z lavky, žádný pokyn. Zbývá jediná možnost. Křikneme na Kovyho:” dělej s tím něco, vzburcuj je. Si přeci kapitán”. A skutečně, kápo zavelel. A najednou to opět šlo. Jen ta produktivita. Milda pokračuje ve svém sřeleckém trápení, kdy i ve druhém dějství se ocitá několikrát ” z oči v oči” domácímu gólošovi.
A jak to tak bývá, opět se dnes potvrdilo okřídlené ” NEDÁŠ, DOSTANEŠ. V 80. minutě přichází řetězec malých chyb od půlící čáry až k naší bráně a domácí ostrotřelec, kdy nás za nedůslednost a špatné postavení potrestá střelou na zadní tyč. Bohužel. A chcete něco vědět? Byla to jedinná přímá střela na naši bránu za celé utkání.
Náš zmar vrcholí v 88. minutě, kdy se bez souboje hroutí k zemi náš ofenzivní dispečer Jony. Kluci kolem něj říkají, že slyšeli takové to rupnutí. Jony se drží za koleno. Hrozný okamžik pro všechny z nás. Podle prvotního vyšetření to neodnesly žádný z koleních vazů, což je pro něj i nás velmi dobrá zpráva. Nicméně až další, podrobnější vyšetření u ortopeda, ukáže , jak na tom je. Držíme palce.
Dnes prohráváme u prozatimního suveréna naší tabulky 0:1. Před zápasem, kdy jsme nevěděli, co nás čeká, bychom takový výsledek brali. Po mači, s ohledem na to, co se dnes v těsné blízkosti Zlína dělo, můžu upřímně konstatovat: Měli jsme vyhrát. Troufalé tvrzení, že? Ale pokud dovolíme soupeři vystřelit za 90. minut pouze jednou a sami neproměníme 9 tutovek, nic jiného se ani říci nedá.
Stále se s touto soutěží seznamujeme. Máme odehrány tři kola. V žádném zápase jsme nebyli horší. Kolektivním, výtečně organizovaným výkonem, zatím nikomu nedovolujeme, aby nás někdo přejel. I bez Vesyho a Vojty. To je velmi příjemné a pozitivní zjištění.
Příští týden, v “pouťové” Jablůnce, hostíme “trojvesnici” z mého rodného Horního Vsacka. Velké Karlovice/ Karolinka/ Nový Hrozenkov. Pokud by jste měli v nedělním dopoledni, chuť, budeme moc rádi, pokud se přidete sami přesvědčit, jakýže to produkujeme fotbal a povzbudíte nás. Předem moc a moc děkujeme.
JP, DB, MJ, IV, MP