KS D-A 6. kolo- U19

Dnes k nám zavítal náš již tradiční soupeř z pod kopce Hostýna. Historie našich vzájemných zápasů se datuje od doby, kdy jsme ještě v kategorii U 15 vstoupili do kraských soutěží. A z nedávné minulosti připomínám přímo neuvěřitelný závěr našeho červnového utkání, kdy jsme doslova v posledních minutách otočili v náš prospěch skóre tohoto utkání.

Osobně já se na toto utkání moc těším, neboť věřte nevěřte, je to v této sezóně v podstatě první utkání, které s týmem absolovuji přímo na střídačce. No jo, no, mé pracovní povinnosti jsou, bohužel,  neúprostné.

A dnešní hodnocení? Pojďme na to.

Celý týdenní mikrocyklus zaměřujeme na mentální nastavení a přístup kluků. V tréninzích se nám to daří na jedničku a tak jsme zvědaví, jak že se nám to povede přenést do utkání.

Z hlediska herního vstupujeme do utkání s jednoduchými, ale naprosto srozumitelnými pokyny. Po zisku míče v maximální míře využívat naše rychlá křídla, kdy po zisku míče máme okamžitě otáčet těžiště do volné strany, Ve výchozí organizaci hry dnes volíme rozestavení pouze s jedním útočníkem, kdy tento má primární cíl v defenzivní části hry dělat doslova a do písmene “bordel” v prostoru kolem stoperů  a tímto jim minimálně znesnadňovat rozehrávku.

Ale jak už to bývá, obzvláště u kategorií mládeže, trenér míní a hráči mění. Prvních 10 minut je z naší strany úplně absolutně nedůstojný, kdy se utápíme v indiduálním pojetí této krásné kolektivní hry. Logicky, soupeř toho využívá a doslova nás drtí. Vše vyvrcholí v desáté minutě, kdy hráč hostí, ač “hrajeme” na tři střední záložníky a dva stopery, tak střelec hostí probíhá absolutně nepovšimnut středním polem, bez atakování přijímá přihrávku a z oči v oči nedává Domčovi pražádnou šanci.

Tento moment naše borce konečně probouzí a dění na ploše se diametrálně mění. Najednou jsme to my, kdo diriguje hru. Jakoby si kluci vzpomněli, s čím že to jdeme do utkání a co že mají hrát. Útok za útokem se valí k bráně hostí a výsledkem jsou tři krásné branky v jejich síti. Bohužel, v poslední minutě si vybíráme slabší chvilku a poločasové skóre ukazuje 3 ku 2 v náš prospěch. Klasický gól do šatny.

Druhá půle začíná tak, jak ta první končí. Nekoncentrovanost, řetězec drobných chyb, který vyvrcholil penaltovým zákrokem. Vyrovnáno. A momentum je rázem na kopačkách soupeře. My se vzmůžeme jen štěkání samých nás na sebe a hledání chyb všude jinde než u nás. Zmar se završuje v 69´ minutě, kdy inkasujeme po čtvrté.

Ale tu mi vyvstane v mysli závěr minulého utkání. A že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky? Prdlajs. Poslední desetiminutovku se borci rovzpomněli na to jak že umí hrát fotbal. V této fázi třikrát orazítkujeme tyč. Ale hlavně, třikrát skórujeme a definitivně lámeme toto bláznivé utkání na naši stranu. Jo, a jen tak na okraj. Fotbal je kolektivní sport a jedinec sám v něm moc nezmůže. Ovšem je třeba vyzdvihnout  fakt, že náš kapitán dnes dal PĚT branek. A jedním dechem dodáváme, že bez svých spoluhráčů by to nedokázal.

Shrnutí. Vítězíme. V některých částech utkání jsme naprosto dominantní. Ale ani dnes se nevyvarujeme excesů. Jak týmových, tak hlavně individuálních. Společný jmenovatel? Hlava hráčů. I když mají dostatek informací a pokynů, tak i přes to hledají své řešení situací. Zjevně špatných řešení. To si pak člověk připadá jak ten pověstný Sisifos a přemýšlí, jak změnit myšlenkové pochody těch našich “ogárků”. No a pak si jeden uvědomí, že když byl v jejich věku, choval a konal naprosto totožně. Prostě a jednoduše, k mládí patří hledání již objeveného a nedůvěra k radám starších. A tak to má být. Až si to kluci sami uvědomí a zjistí, že to, co po nich vyžadujeme, je pro ně prospěšné, pak to vezmou za své. A do té doby to budeme “trpělivě” zkoušet dál. I za cenu, že nám to připravuje a bude připravovat horké chvilky.

A nakonec si přeci jen přihřejeme naši polívčičku. “Až zas budete, kluci, pindat a lkát nad tvrdými kondičními tréninky, vpomeňte si na dnešní poslední desetiminutovku.”  🙂  🙂  🙂

MJ, IV, MP