KS D-A 7. kolo- U19

Začnu tentokráte trochu z jiné strany. Jakýkoliv kolektivní sport je především o týmu, o lidech, kteří se sejdou, aby společnými silami něčeho dosáhli. Ať už z pozice hráče, který chce předvést maximální výkon či z pozice trenérů, kteří se jim to díky kvalitním a intenzivním tréninkům snaží umožnit až po vedení, které nad tím vším drží ochrannou ruku. Společně jako trenéři jsme za těch nemálo let v Jarcové prošli kromě mužů všemi kategoriemi. Nebojte, nebudu je jednotlivě hodnotit. Všechny kategorie ale měly z naší strany jedno společné. A to, že jsme mladé hráče připravovali na to, že jednou postoupí do vyšší kategorie, potom dál do vyšší až se ocitnou na samém vrcholu pyramidy, což je „ačkový manšaft mužů“. Odtud je již pouze jediná cesta a to do starých pánů, ale o tom někdy příště. Proto jsme se vždy snažili, aby si dorazové ročníky už v dané sezóně vyzkoušely vyšší kategorii, aby pro ně následný přechod v příští sezóně nebyl tak dramatický a vpluli tam bez větších problémů. Protože ale máme stále na mysli hlavně zdraví našich svěřenců, musíme jim zpravidla upravovat tréninkové jednotky tak, aby nedošlo k přetížení jejich organismů a aby jejich výkonnostní vrchol kulminoval přechodem do mužské kategorie.

A proč to všechno vůbec píšu. Dnešní nedělní mistrovské utkání v Přílukách u Zlína jsme odehráli bez našich dorazových ročníků Jonyho a Kuby Máry, našich klíčových hráčů. Tentokrát ne proto, aby si vyzkoušeli vyšší kategorii (s ní již mají bohaté zkušenosti), ale aby podpořili muže, kteří početně bohužel bojují sami se sebou. Celý tréninkový týden jsme naše dorostence na to připravovali a trpělivě vysvětlovali, že pokud muže nepodpoříme, tak se vlastně může stát, že dorostenci již nebudou mít kam postoupit. Vyzkoušeli jsme si tedy v Přílukách hru s manšaftem, který bude, pevně doufám, příští rok ve stejném složení jako na dnešním utkání – tedy bez dorazových ročníků, ale za to s „duem Markos“ – dorazovky starších žáků. Začali jsme pěkně svižně a zostra. Soupeř nevěděl, kde mu hlava stojí. Jsou to ale zkušení borci a po půlhodině naši hru dokonale přečetli. Naše křídla neúnavně vyvážela míč k šestnáctce soupeře, ale finální koncovka ne a ne přijít. Toho soupeř využil a dlouhým překopem poslal svou rychlonožku do úniku. Dominik v bráně zareagoval správně-vyběhl proti míči, byl si ale vědom, že je již mimo své území a proto hrát místo rukou tělem. Míč se bohužel špatně odrazil a soupeři tak otevřel volné brankoviště a ten se nemýlil. Dominiku, rozhodl ses správně a udělal si přesně to, co brankář v takovéto situaci udělat musí. Druhý poločas kluci zkoušeli vše možné i nemožné. Závěr je jasný – musíme vychovat koncového hráče, který nám dnes žalostně chyběl. Až mi kluků bylo opravdu líto. Posledních 10 minut, kdy oba týmy hrály již v deseti, kluci vyvinuli enormní tlak, který se však přetavit v gól již nepodařilo.

Rád bych tímto poděkoval všem hráčům za předvedený výkon. Zejména „duu Markos“, kteří měli v nohách svůj sobotní mistrák. Díky kluci.

MJ, IV