NADSTAVBOVÁ ČÁST- 3.KOLO-U19

V třetím kolo nadstavby jsme se konečně mohli představit na domácím hřišti v Jablůnce a využít tak dokonalé znalosti místního svatostánku. Bývá zvykem, že doma se chtějí všichni ukázat, předvést svému nejbližšímu okolí své fotbalové schopnosti, přednosti a hlavně radost ze hry. My byli dnes rádi, že jsme mohli vůbec nastoupit. Jedenáctka je sice pěkné liché číslo, ale pro hráče v poli je to strašák. Vědí, že v případě zranění či vyčerpání fyzických sil, je nemá kdo zastoupit. Hrají tak pod daleko větším tlakem než obvykle. Ví, že musí hrát chytře, aby se vyhnuli zranění a přitom dobře hospodařit s tím, co mají natrénováno. Nicméně nálada je nedělní a kluci se těší do pole. I Vojta se smířil s tím, že stoperskou pozici a poté záložníka vystřídá za útočící rychlonožku. S počátečním hvizdem rozhodčího se na střídačce objevil Štěpán (již standartní pomocník ze starších žáků). Z jeho strany formální návštěva pro povzbuzení spoluhráčů. Formálnější o to více, že má na ruce ortézu – pošramocený palec. Po krátké domluvě s tím, že se to maminka nesmí dozvědět (a tímto se ji velice omlouvám) zaběhl do šatny a z vypůjčených věcí vykouzlil dvanáctého domácího hráče.

Od první minuty naši hráči udávali tempo. Vzájemně se povzbuzovali a hnali se dopředu. Obrana fungovala jak měla a naši záložníci rozdávali míče na naše smrtící trio Furmyho, Milana a Vojtu. Posledně jmenovaný využil hned svou první příležitost a poslal naše kluky do vedení. Téměř v zápětí jsme si ale nepohlídali soupeřova útočníka, který svou rychlostí přelstil naši obranu a bylo vyrovnáno. V této chvíli jsme měli obavu, aby to naše kluky nezlomilo, nestalo se. Kluci se zakousli a do konce poločasu Furmy vstřelil další dva góly. Přestávku jsme kromě občerstvení využili na práci s hlavou. Snažili jsme se kluky upozornit na nebezpečnost soupeře, který od loňského podzimu ještě neprohrál. Určitě to není tým, který se i za tohoto výsledku vzdává. Druhý poločas se vyvíjel podobně. Kluci si sice vybrali svou desetiminutovku, kdy zcela přestali hrát, ale otěže, i když hráli už jen v desíti, již nepustili a Furmy v nastaveném čase pojistil vítězství. Kaňkou na tomto utkání byla červená karta pro Vojtu. Na jeho omluvu musím říci, že ty žluté karty vyfasoval spíše za špatně odhadnutou situaci než za nějaký zákeřný faul. Rád bych poděkoval i Štěpánovi, který na pár minut musel zaskočit za Milana, kterého chytly křeče. Celkově musím klukům poděkovat za předvedený výkon a týmovost. Vypadá to, že práce našeho hlavního trenéra a mentálního kouče Milana v jednom nese své ovoce.

JP, MJ, MP, IV