Výtečný výsledek loňské sezóny nám umožnil letos absolovovat soutěž vyšší, konkrétně “krajskou soutěž” dorostu, skupinu A. Ještě před jejím startem jsme vedli debatu, zda li tuto možnost vůbec akceptovat. Pro letošek jsme již nemohli počítat s naším kapitánem a nejlepším střelcem týmu, Furmym. Dále, jako “daň” za naše úspěšné dosavadní vystupování, Vašek a Vojta využili nabídku Vsetína a pro letošek se přesunuli a rozvíjejí své možnosti tam. Toto vše jsme dali na váhu rozhodování, neboť nás dozajista čekala dalece kvalitnější soutěž. Nakonec, a já osobně jsem tomu velmi rád, zvítězila víra ve schopnosti našeho týmu a my se rozhodli tuto nelehkou výzvu přijmout. A už nyní, v “poločase”, mohu odpovědně prohlásit, že to bylo jednoznačně správně.
I tato soutěž se hraje ve formátu čtyř ročníků. Pro letošek 06-09. A jen pro zajímavost. My máme v kádru pouze jediného takového hráče, kdež to třeba vedoucí Fryšták jich má 14.
Velmi rychle jsme se adaptovali a také uspěšně zapojili všechny hráče ročníku 09. Z původního čísla 20ti hráčů se nakonec kádr ustálil na cifře 18. I toto považujeme za jednoznačný úspěch. “Úmrtnost” (odpusťtě mi to slovo) v této kategorii, napříč všemi sporty, je obrovská.
Na hřišti samotném se nám dařilo střídavě. Respektivě, rád bych oddělil výsledek od herního obrazu. Krom jediného zápasu s kluky ze Štípy, kde jsme tahali za kratší konec, jsme ve všech ostatních utkáních hráli minimálně vyrovnanou partii. O lepší výsledky nás, bohužel, připravovala naše žalostná koncovka. Po letech, kdy jsme v týmu měli vždy nějaké výrazné střelce, se nám zatím letos nevedlo nikoho takového vychovat. Musíme se v této oblasti spoléhat na výrazně týmový výkon. Jeden příklad za všechny. V utkání s již výše zmíněným Fryštákem jsme měli snad deset tisíciprocentních šancí. Nakonec jsme prohráli 1:0 z ojedinělé šance soupeře. Ale i takový je fotbal. K dokreslení naší situace: V dosavadních odehraných 11 utkáních jsem vsítili pouze 18 branek. A to je opravdu velmi velmi málo. Obzvláště k počtu šancí, které si umíme vypracovat.
Na druhou stranu, můžeme se chlubit obranou fází, kdy jsme skončili třetí v pomyslné tabulce obdržených branek. Defenzivní oraganizací hry jsme se “bavili” v podstatě celý loňský rok a jsme moc rádi, že si kluci vytvořili automatismy a přenesli si toto do dalšího ročníku.
Suma sumárum: V našem prvním roce ve vyšší soutěži končíme v její půli na 8 místě. Získali jsme 13 bodů a máme aktivní skóre 18:15.
Kde nás tlačí bota dobře víme. Pochopitelně, nerezignujeme kvůli tomu na celoroční koncepční plán rozvoje hráčů. Jen se na zakončení a činnost týmu na “posledních 30 metrech” ve druhém pololetí o trochu více zaměříme.
Dovolte mi za celý tým Vám všem popřát ničím nerušené a klidné prožití svátků vánočních a úspěšný příští rok.
JP, MJ, IV, MP
Poznámka pod čarou:
Dovolím si, zde na stránkách našeho klubu, rozvinout svoji úvahu a třeba i nastartovat debatu. Čím se měří či má měřit úspěch mládežnického sportu? Počtem medailí, vyhraných zápasů, získaných pohárů? A nebo třeba tím, kolik se nám povede provést kluků a holek úskalím tréninkového procesu a předat je do dospělých kategorií. Za mě, jednoznačně, možnost číslo dva. Pokud je o naše hráče zájem v klubech hrajících vyšší soutěže, je to pro nás jako oddíl a všechny jeho trenéry skvělá vizitka. A byla by bláhovost jim v této možnosti bránit. Ve jménu nějakého okamžitého či dočasného prospěchu. Naším úkolem, mimo rozvoj jejich schopností a dovedností, je i vytvářet přátelské a bezpečné prostředí, kam se tito hráči, jednou, budou rádi vracet. A ne skončit včil v tabulce o pár míst výše. Aby bylo jasno, teď polemizuji o mládežnických kategorích. Dospělý sport je už, celkem pochopitelně, o výsledcích. A veškerá činnost a snahu v klubech pochopitelně směřuje k vrcholu pyramidy, to jest úspěch v dospělých. Ale cest k tomuto je nespočet. Pojďme se společně pokusit vyvarovat těch špatných, byť se na první pohled zdají přímější, a tudíž i jednodušší.
Milan Píša
