Koncem července roku 2021 jsme stáli, ostatně jako každý rok, před velkou výzvou. Vytvořit a vyladit tým, tentokrát starších žáků. Ročník před tím se prakticky, krom několika málo zápasů na podzim, vůbec neodehrál. To šílenství kolem Covidu bude ještě dlouho námětem spoustu hovorů a všerůzných analýz, ovšem jedno je neoddiskutovatelný fakt: Ať oprávněně či nikoliv, “ukradli” jsme dětem v tom období v podstatě rok života. Znemožnili jsme jim se stýkat, sportovat, chodit do školy. Je vůbec div, že po tom všem měli chuť se ke sportu vrátit.
Jak jsem se již několikrát vyjádřil, přechod mezi kategoriemi mladších a starších žáků je pro borce vůbec to nejtěžší (můj názor). Jiný počet hráčů, větší míč i hřiště. Nároky na fyzickou připravenost násobně vyšší, k tomu základy taktiky. Zkrátka, “trošku” jiný sport.
Za normálních okolností by klukům a Terezce (ročníky 08) pomohli toto všechno zvládnout starší kluci ročníku 07. Ale, vzhledem k okolnostem, které jsem připoměl výše, i pro ně bylo v podstatě SKORO vše nové. SKORO, tedy krom fyzické připravenosti a utvoření fantastické party. Bo když jsme rok před tím nemohli hrát fotbal, věnovali jsme se v trénincích právě těmto “disciplínám.. A tady vznikl ten základní stavební kámen toho, co vyvrcholilo po posledním zápase této sezóny.
Hru zvanou fotbal tvoří čtyři základní části: technická, taktická, kondiční a emoční. Paradoxně, co dělá fotbalistu fotbalistou, technika, to již v tomto věku nemá valného smyslu borce učit. Z povahy jejich vývojového diagramu to ani není možné. Zlatý věk učení je již pryč a věnovat se čistě jen technice by bylo kontraproduktivní. Samozřejmě že jsme na to nerezignovali, jen jsme tuto část implementovali do tréninku ostatních tří částí. Začali jsme kondicí.
Srpen 2021 byl pro všechny naše hráče převelice krušný. Počáteční týdenní fyzický kemp v našem areálu je donutil hrábnout si až na pomyslné dno. Stáli jsme před rozhodnutím: buď se pokusíme borce sladit po této stránce alespoň na přibližnou úrověň( i za cenu, že začátek sezóny nebude ideální) a nebo tomu necháme volný průběh. Zvítězila první varianta. A toto naše rozhodnutí se později ukázalo jako naprosto správné. Po prvním týdnu jsme postupně přidávali do TJ i fotbalových věcí, kdy obzvláště taktické základy byly pro tým skoro úplně nové a mnohdy nám přinášely úsměvné chvilky. Ale tímto si určitě procházely i dalši družstva. Když k tomu přidáte “těžké nohy” z kondičních tréninků, dostavilo se zákonitě to, co muselo. Pracovně jsme si to nazvali NEVÍRA. V sama sebe, v to co umíme, ve smyslu nastoupené cesty. Trpělivě jsme celý tým přesvědčovali: “vydržte, tohle je jediná správná varianta. Výsledky celého Vašeho úsilí se dostaví.” Takže dřív, než jsme vlastně chtěli, započali jsme i s tréninkem poslední části, emoční. A tato se v tomhle období ukázala asi jako nejtěžší. První zápasy mistrovské sezóny se logicky, vzhledem k výše popsanému, výsledkově nepovedly. Herně to nebylo až tak špatné, ovšem chyběla tomu ta příslovečná lehkost. My, trenéři, jsme však byli přesvědčeni: Nebude to dlouho trvat a vše do sebe zapadne.
A taky že jo. Od 4. kola, jako mávnutím kouzelného proutku, vše funguje. Borci začali sklízet plody své trpělivosti. Krom zápasu se suverénem naší soutěže z Chropyně ve všech zbývajících utkáních jasně dominujeme. Ta proměna je až neuvěřitelná a dostavuje se i pohoda do týmu. Veškeré pochybnosti jsou pryč. Toto přináší nám, trenérům, ještě jeden benefit, který se později ukazuje jako ten nejdůležitější komponent. Kluci a Terezka nám začnou bezmezně věřit. Že vše, co děláme, děláme pro ně a pro jejich rozvoj. To se nejvíc ukáže později, v zimním přípravném období.
Podzimní část tabulky, i přes nešťastný začátek, zakončujeme na třetím místě tabulky s 18. body. Kdo by čekal nějaké volno či odpočinek, ten se těžce mýlil.
Teprve nyní začíná opravdová příprava. 4. měsíce bez mistrovských zápasů nám poskytuje čas na to podstatné. Borci potřebují fyzicky zesílit, musíme rozvíjet jejich všeobecnou kondici. Díky vedení klubu máme vytvořeny skvělé tréninkové podmínky, které by nám mohly závidět leckteré věhlasnější oddíly. Posilovna TRUE GYMM bratrů Davida a Marka Hladilových, kterým tímto ještě jednou děkujeme za spolupráci, hřiště s umělým povrchem v Jarcové i v Jablůnce, dokonce se občas “protočíme” i na fotbalovém hřišti v Jablůnce. V maximální možné míře využíváme také trochu netradiční místa k přípravě, sem tam zregenerujeme na bazénu. Krom 14 vánočních dnů jedeme vlastně vkuse. Ale ani sebelepší podmínky nezaručují úspěch. Jen maximální úsilí všech může přinést to, co si všichni přejeme. A taky že jo. Všichni do jednoho makají nadoraz, nedbaje na počasí a únavu. Nikdo si nedovolí nic vypustit, stoprocentní úsilí je naprostý základ. Od poloviny ledna pravidelné přípravné zápasy. Bohužel (pro všechny okolní oddíly) jsme v takovém zápřahu sami. Tedy krom divizních týmů žáků ze Vsetína a z VM a dorostenců z Jablůnky/Hošťálkové. Pokud jsme se obrátili na okolní týmy s nabídkou přátelských zápasů v tomhle období, v lepším případě jsme slyšeli, že trénují v tělocvičnách a v horších případech, že netrénejí zatím vůbec. Takže díky trenérům ze Vsetína a z VM a také dorostencům z J/H, že jsme mohli PU sehrát. I toto přispělo k tomu, co se dělo na jaře.
Jarní jízda, která následovala, to bylo něco neskutečného. I když jsem mnohdy, vzhledem ke svému puntičkářství, nespokojen, to jak se prezentujeme, je až neskutečné. Naše kondiční, herní, taktická, ale hlavně emoční převaha je až drtivá. Vše vyvrcholilo zápasem v Chropyni, který byl, zásluhou obou mužstev, opravdovou reklamou na žákovský fotbal, který, ústy většiny přítomných, vysoce převyšoval úroveň naší soutěže.
Snad jedinou kaňkou byl zápas v Loukách, kdy vinou totálního přetížení, po boji prohráváme. Ovšem, z hlediska dalšího rozvoje hráčů, byl tento paradoxně nejpřínosnější. Všichni, i přes absolutní nedostatek fyzických sil, zápas odmakali a v tomto utkání bylo jasně vidět, co dělá “hlava”. A proč že přetížení? Souběh nešťastných událostí, kdy jsme měli v týdnu vloženo jedno odložené utkání a kdy skoro všichni kluci ročníku 07 ještě vypomáhali i našim dorosteneckým týmům. Klobouk dolů.
Jarní bilance? Získ 28 bodů z 11 zápasů, průměrné skóre 5:1 na zápas v náš prospěch a celkové druhé místo s náskokem 15(?) bodů na třetího. Ještě se “sluší” připomenout, že našimi soupeři byli vesměs kluby, jejichž mužské týmy hrají krajský přebor či dokonce MSFL. To jen pro dokreslení situace.
Celá uplynulá sezóna byla pro náš tým unikátní. Vše bylo nové. Ale kluci a Terezka dokázali to, v co jsme věřili snad jen my zasvěcení. Vytvořili báječnou partu, skvělý fotbalový tým. Potvrdili, že i v prostředí vesnice jde pracovat tak, že v podstatě není nic nemožné a že i v malých klubech, jako je ten náš, můžou vyrůstat skvělí hráči a hráčky. Ostatně, náš klub tuto skutečnost potvrzuje rok co rok ve všech kategoriích.
Suma sumárum: Skončila pro mnohé z nás přelomová sezóna. A co bude dál s touto partou? Nikdo neví. O 2/3 týmu je zájem ve Vsetíně a ve VM, Terezka má dokonce nabídky se dál rozvíjet v prvoligových klubech ze Zlína či ze Slovácka. Ale to je naprosto v pořádku. Celý tým si to odmakal na jedničku a to, co se kolem nich včil děje, je jen a jen jejich zásluha. Byli to oni, kteří nedbali na déšť, sníh, zimu, bolest. únavu a občas i nechuť. Jeden každý z nich je jedinečný a bez každého jednoho z nich by tento tým nebyl tím, čím je. Jsem neskutečně hrdý, že jsem i já mohl do této partičky patřit. Díky, BORCI.
Děkuji také celému realizáku ve složení Jitka Píšová, vedoucí mužstva, Tomáš Drábek, šéftrenér klubu a trenéři Ivo Veselý, David Bartoň a Honza Pupík. Bez Vás by to nikdy nešlo a Vy máte hlavní podíl na tomto úspěšném roce.
NIKDO NENÍ VÍC NEŽ TÝM
Milan Píša
