TJ Kelč - TJ Sokol Jarcová
Dnes jsme zajížděli k mistrovskému utkání do Kelče. Počasí parádní, hřiště skvěle připravené, ale hráči nám postupně ubývali. Během čekání na sraz přicházely omluvenky a bylo jasné, že dnes nastoupíme bez možnosti střídání. Přestože máme široký kádr, v naší mládeži se tentokrát sešlo několik utkání během jednoho dopoledne. Pomáhali jsme mladším žákům a mladší přípravka nám naopak uvolnila Lukyho Oprchala, který statečně bojoval proti fyzicky silnějším klukům z Kelče.
Do utkání jsme vstoupili pasivně a rychle inkasovali dva laciné góly po zbytečné nekoncentraci. Kluky jsem neustále nabádal k aktivní hře, povzbuzoval je ke kličkám, nahrávkám i střelbě a snažil se je hnát dopředu, co mi síly stačily. Postupně to přineslo své ovoce. Díky týmovému pojetí, bojovnosti a semknuté partě jsme otočili vývoj utkánía v poločase vedli 7:3. V bráně jsme se střídali skoro hokejově a každý si sáhl na maximum.
Ve druhém poločase jsme protočili hráče z útoku do obrany i post brankáře, aby si všichni vyzkoušeli různé role. Přišla však slabší pasáž, která srovnala naši dominanci z první půle. Právě tady se naplno ukázalo, že nám chybí možnost střídání. I když kluci bojovali jako lvi a nechali na hřišti úplně všechno, únava se postupně dostávala do nohou i do hlav. Soupeř nakonec utkání otočil a my odjížděli s porážkou 14:11.
Pro mě jako zaskakujícího trenéra ale dnes nebyl nejdůležitější výsledek. Mnohem víc si cením předvedené kombinační hry, odvahy a používání individuálních dovedností. Kluci se nebáli udělat v obraně parádní Ronaldovku, nahrát brankáři, který s klidem rozehrál dál, a hlavně se snažili hrát fotbal správně. To je pro mě mnohem cennější než samotná prohra.
Pro mě byli dnes kluci vítězové, protože nic nevzdali a makali až do poslední minuty. Smutek na jejich tvářích i na tvářích našich věrných fanoušků – rodičů – byl vidět, ale stejně tak i hrdost na to, jak zápas odmakali.
Trenér Tomáš
