“ZA MÁRU”- U19

Tak a jsme ve finále. Zatím jen podzimní části sezóny. Počasí se k nám až do včil chovalo víc než přívětivě, ovšem dnes si to “vynahradilo”. Od noci vydatný liják, který sliboval vše možné jen ne kvalitní hrací plochu. K tomu jsme zajížděli k nejzaššímu soupeři naší skupiny, do Francovy Lhoty. Takže několik velkých neznámých.

Náš dnešní soupeř je sice v tabulce na posledním místě, ale jednak máme v živé paměti naše “vystoupení” v Liptále, kam jsme zajížděli v podobné situaci. A za druhé, borci z sd Francovka/Polanka dávají celkem dost branek. Už jsme s nimi letos hráli, kdy toto klání dopadlo v náš prospěch. Mysleli jsme si, že jsme připraveni. Ale!!!

První dvě komplikace, zranění. Kryštof a Vojta si “přinesli” ze školních fotbalových turnajů nepříjemná zranění. Kikin kotník a Vojta svalové zranění. Vojta to sice zkouší na rozcvičce, ale jeho grimasy po deseti minutách hovoří za vše. No, nedá se nic dělat. Zakázat jim to nemůžeme a ani nechceme. I tímto reprezentují naše kluby a práci v nich.

Dále, už před zápasem pozorujeme výrazné změny v personálním obsazení soupeře oproti prvnímu zápasu, kdy sice na papíře jsou jména stejná, ovšem po place běhají z půlky noví hráči, kteří věkem připomínají spíš kategorii mužů než dorostu. Třeba se pletu, nevím. Je to jejich cesta a rozhodnutí. A nejspíš i důvod, proč poslední dobou se jejich výsledky zlepšily. Ale znova, tohle řešit nebudeme, je to čistě jejich věc. Je dobře, že už se s nimi nepotkáme a můj osobní názor je, že stejně jako vloni to v zimní pauze zabalí a opět se ze soutěže odhlásí.

Taktika, vzhledem k výše popsanému, je celkem jasná. Balón rychle od nohy a vyvarovat se jakýchkoliv fyzických osobních soubojů. Úkol dne: pohyb bez míče a tudíž maximální nabídka na přihrávku.

Výsledek?

Koukněte dole na video, na čem jsme dnes hráli. A i přes tento hendikap, přes to, že kluci stáli místy po kotníky ve vodě, přes to, že to byl, co se týče věku a muskulatur absolutně nerovný souboj, přes tohle všechno, za mě nejlepší výkon a fotbal, co tenhle tým letos hrál. Dál nás trápí koncovka, ale to, jaký krásný fotbal plný pohybu, narážeček a kombinací jsme dnes prvních 60 minut předváděli, to byla pastva pro oči, pohlazení po duši a odměna za ty všechny “Liptály” a podobně. Toto uznávali, krom našich fandů, kteří opět i přes dálku a nepřízeň počasí, neváhali a neúnavně nás povzbuzovali, i domácé diváci, kteří jen nevěřícně kroutili očima, co že to jen Ti mlaďoši z jejich mančaftem prováděli. Sice inkasujeme první, kdy po hříchu jedna z obou střel domácích v první půli končí zapadlá pod břevnem bezmocného Matěje. Stejný gól ze stejné vzdálenosti (35m) do stejného místa, tak jako v našem prvním vzájemném duelu. Tehdy jsem říkal, že takový gól už neuvidím. A ejhle. 🙂

Jinak ovšem na hřišti panujeme my. Jen to zakončení. Naštěstí, těsně před poločasem se prosazujeme i my, kdy Kovy odrážku po rohu nekompromisně uklízí tvrdou střelou do kasy. Půle 1:1.

O pauze se jen hecejeme a kluky nabádáme, aby nepolevovali v daném způsobu hry, že se určitě prosadíme i gólově.

Začátek druhého poločasu se nese v duchu toho prvního. Domácům se místy musí točit hlava z vířivého pohybu našich lehkonohých kluků, kdy jen z vypětím všech sil odrážejí naše útoky. A pak přichází nešťastná 60. minuta. Série tvrdých střetů kolem půlicího kruhu vyvrcholí osobním soubojem Marka s o dvě hlavy vyším klučinou, kdy ten, spolu s míčem, trefuje i Máru. Jeho následný křik a okamžitý šrám pod pravým kolenem nevěstí nic dobrého. Marek je tvrďák, ale vidět ho svíjet se v bolestivém “řevu”, to by zamávalo i z daleko staršími hráči. Jelikož se mu nohy nemůžeme ani dotknout, reakce je okamžitá. Sanitku. Kluci stojí jak opaření, když ho odnášíme ze hřiště. Tímto chci ještě jednou jménem Marka i našeho týmu poděkovat mamince jednoho domácího hráče, která pracuje na “urgentu” vsetínské nemocnice a která mu poskytla první pomoc a starala se o něj až do příjezdu sanity. Naštěstí, podle posledních zpráv zranění není tak vážné, jako to v první chvíli vypadalo a Marek už je doma. Zatím má naordinovaný striktní čtrnáctidenní klid a pak se uvidí. A víte, co byla jeho první slova, když přišel trochu k sobě? ” To je v p….i, já nestihnu zimní přípravu. Jak už jsem několikrát řekl, všichni naši hráči jsou skvěle charakterově nastaveni a i proto je jejich progres takový. Ale zpátky do zápasu.

Od tohoto okamžiku jako bychom přestali existovat. Celkem pochopitelně, to by zamávalo s každým týmem. Jen z největšími obtížemi odoláváme nájezdům domácích, kteří se rázem chytili iniciativy a mačkali nás jako citrón. Přes to všechno se ujímáme vedení, kdy se po samostatné akci prosazuje střelou z hranice šestnáctky Jonda, který trefuje naprosto neomylně šibenici domácí svatyně. Jinak jsme však pod neustálým tlakem domácích. Odoláváme jen ztěží a je jasné, že dříve či později to neudržíme. Matěj předvádí další ze svých famózních zápasů, ale i on je krátký na akci domácích z 80. minuty. Vyrovnáno. Je víc než evidentní, že všichni naši hráči i my máme v hlavách úplně něco jiného než fotbal. Ale dvě minuty před koncem, zrovna v okamžiku, kdy Marka nakládají do sanitky, tak Kuba Mára zahrává přímý kop těsně za polovinou hřiště. Míč chce poslat někam na puntík soupeřova pokutového území, ovšem vyprodukuje sice tvrdou, ale přízemní “střelu někam k brance našich hostitelů. Ke všemu její trajektorie se stáčí vedle. K velkému úžasu nás všech si domácí góloš tuto navštívenku sráží bez jakéhokoliv našeho přičinění do vlastní brány. Z dobrých pětačtyřiceti metrů. Naše radost je obrovská a Marek na lehátku vítězně zvedá obě ruce. Tímto jsme si vybrali svůj díl štěstí a snad je to i odměna fotbalového pánaboha za to, jak jsme se prezentovali v první hodině. Tento okamžik “ukončuje” zápas. Sice sudí nastavuje 5 minut, ale domácí se už rezignovaně nezmůžou vůbec na nic. Naopak, minutu před koncem Jáša skvělým presinkem vybojuje míč, posouvá JKmu, který nádhernou, tvrdou, přízemní střelou přímým nártem posílá mičudu za háčky protilehlé tyčky. Jak z fotbalové učebnice. Utkání končí a naše radost je obrovská

“Borci, dnes jste všem přítomným i sami sobě opět dokázali, jaký potenciál ve vás vězí. Chce to jen vydržet na nastavené cestě. Ale to Vy už moc dobře víte. Každý trénink ukazujete, že chuť makat a dřít vám není vůbec cizí. A odměnou za to jsou přesně takové zápasy, jako byl tento či ten minulý týden.

A včil odpočinek, když už je po sezóně, ne? Tak to ani náhodou. Jedeme dál. Přesně v duchu Márovy hlášky. Čeká nás to pro fotbalistu nejdůležitější, ale také nejnenáviděnější období. Zimní příprava. A bude výživná, nebojte. Ale vy to zvládnete “levou zadní”.Je radost s takovými hráči a takovým kolektivem pracovat.

Nesmím zapomenout poděkovat našim fanouškům. Jsem moc rád, že jsme je odměnili za jejich podporu takovým výtečným výkonem. Moc moc děkujeme.

DB, MJ, JP, IV, MP