TJ Chvalčov- sd TJ Sokol Jarcová/ FK Jablůnka ? : ? (poločas 3:0)
Já už na to nemám nervy. Jednou ta nádoba přeteče a to se událo dnes. Po minulém víkendu, kdy to stálo za starou Belu x 100, jsme se celý týden k tomu vraceli a připravovali se na zcela odlišné pojetí hry, než jsem předvedli v Rožnově, respektivě zcela odlišný přístup. Ještě dnes v kabině při předzápasové přípravě apeluji na hráče, nechť je zcela opačné jejich přistoupení k utkání a že je naprosto nezbytné dodržovat taktické věci a úkoly stanovené do dnešního zápasu. Samozřejmě, v této části přípravy to rychlostně a fotbalově nemůže být ještě ono, ale po stránce mentální a taktické je nutno budovat automatismy. Konkrétně rychlost rozhodování, komunikace a organizace hry hráči samotnými. Ve hře pak rychlé otáčení hry do volné strany, dodržování maximální šíře hřiště ve výstavbě postupného útoku a pohyb hráčů před a po přihrávce. A výsledný obraz?
Tady se dostávám k vysvětlení chybějícího konečného výsledku zápasu. Já ho totiž neznám. Pánové se dnes v první půli opět “prezentovali” tím nehorším možným vystoupením. Vlastně bych mohl použít z minulého článku “ctrl c- ctrl v”. Všeci potichu, nikdo nic. Sólování, zahušťování středu hřiště, kopání se za uši. TRAGÉDIE. Obdržené branky jak přes kopírák, totožné jak minule. Naprosto zbytečná ztráta na hostující půli zapříčiněná hrozným individuálním řešením situace a gól v naší kase. Asi jediné pozitivum, že jich bylo daleko méně než minulý týden. Poločasový výsledek, 3:0 v náš neprospěch.
Nevím, co na to říct. Před zápasem samotným všichni odkývají a odsouhlasí, že naprosto rozumí daným pokynům a úkolům. A pak, totální opak a kolaps. A co je nejhorší, není to poprvé. O pauze se zmůžu pouze na to, že týmu oznámím, že takhle to dál nejde a že já nevím, jak dál a že nabídnu vedení oddílu svoji rezignaci. Po té odcházím z kabiny a jdu se “vydýchat”.
Dění na place v druhé části proto nemůžu hodnoti a komentovat. Jednak prvních 15 minut nevidím a jednak už mi to nepřísluší. Snad jen konstatování, že jsem posledních cca 30 minut zhlédl z tribuny. A že výkon hráčů byl v tomto úseku hru naprosto předpisový. Prostě skoro všichni plnili a dělali to, co jsem po nich chtěl od začátku. A že skoro všichni? Bohužel, jeden z nich pokračoval v naprosto tragickém a místy až trapném výkonu. Ale to je jiná pohádka a u něj to bude nejspíš systémové, i když taky občas dokáže podat dobrý výkon.
Zkrátka, viděl jsem to, že tým dokáže hrát skvělou hru, kterou bychom se chtěli prezentovat. Ovšem, ne pod mým vedením a dohledem. Už jsem to jednou řešil na podzim a teď je to tu zas. Asi opravdu ta příčina jsem já. Ostatně, po čtyřech společných letech je to víc než pravděpodobné. Za mě, už klukům nemám co dát. Z mého pohledu už je víc brzdím než dokážu dál rozvíjet. Určitě teď píšu v emocích, nicméně je nejspíš nejvyšší čas poskytnou mančaftu impulz v podobě nového trenéra. A s tím taky půjdu v nejbližších hodinách či dnech za vedením klubu.
Tímto Vám všem děkuji za spolupráci a krásně prožitý čas. Hodně jsem se toho od Vás naučil a prožili jsme spolu nádherné chvilky.
Milan Píša