FC Viktoria Otrokovice - TJ Sokol Jarcová 6:1 (4:1)
K druhému venkovnímu utkání jsem jeli na jih do Otrokovic. První chladnější týden v nastupujícím podzimu si (jako obvykle) vybral svou daň. Hned tři borci byli kvůli nemoci mimo hru a i Vojtu, naši výpomoc ze st. přípravky, skolila nemoc. Na utkání odjíždíme pouze s osmi hráči do pole, někteří se prostě rozhodli jít hrát fotbal jinam. Těm osmi patří vzdát holt za to, jak utkání odehráli a za to čím si v něm prošli.
Po utkání starších žáků bylo jasné, že nás čeká podobný způsob hry soupeře. Společně s atmosférou udávanou úrovní domácích fanoušků (kdy v komentářích k dění na hřišti jsou slušné a pozitivně laděné pouze spojky mezi slovy, a to i od dívek) nic příjemného. Hráči domácích jsou urostlí s váhovou i výškovou převahou proti našim (většinou roč. nar. 2007) tomu odpovídá i styl hry. Fyzický fotbal s důrazem na osobní souboje po vzoru hry domácích starších žáků. Celý zápas se nesl ze strany domácích v tomto stylu. Ve spojení s benevolencí rozhodčího, který volný metr z utkání st. žáků drží i u nás, je to věc, které se dá čelit jen s vypětím všech sil a bez možnosti střídání pouze po omezenou dobu.
Utkání začínáme v rozdílném rozestavení než v minulých zápasech, ve snaze zhustit vlastní polovinu hřiště, hrajeme pouze s jedním útočníkem. Kluci začínají zápas s vědomím toho, že nemají možnost střídání a to se podvědomě projevuje na nasazení. V novém rozestavení a spolu s herním důrazem soupeře dostáváme z prvních dvou střel na bránu dva góly. 2:0
Hlavy našich jsou hodně dole. A v takových chvílích jsou tady naši fanoušci, kteří skandováním a povzbuzováním hráče podrželi. Po chvíli hry a několika povedených pasážích a kombinacích se začínáme prosazovat. Ovšem jak je uvedeno v titulku, stabilitu pramenící z větší váhy, výšky a věkového rozdílu lze v os. soubojích přetlačit jen s velkou námahou. I tak stále hrajeme svoji hru založenou na kombinaci a individuální technice na míči. Po rychlé průnikové akci jde Kryštof po křídle sám na brankáře a snižuje na 2:1. Zvedáme hlavu a bojujeme dál. V utkání přituhuje a Hrabi nás drží ve hře. Soupeř má ve zbytku poločasu jen několik střel na bránu. Bohužel dvě gólové. 4:1
Druhá půle začíná. My s cílem hrát náš fotbal. Obraz hry se nemění. Stále boj, kdy naši, menší vzrůstem, odlétávají od hráčů soupeře. Nicméně pokaždé vstanou a hrají dál. Po gólu na 5:1 měníme rozestavení na zažité s dvěma hroty a frustrace některých hráčů soupeře z toho, že běhají bez míče se prohlubuje. Tady domácí tým jednoznačně v závěrečné fázi utkání přehráváme. Zvýšení počtů vstřelených gólů na našem kontě zabraňuje několika pěknými zákroky brankář domácích. Nicméně většině našich střel chybí již razance. Poslední gól dostáváme po brejku a neodpískaném faulu. Utkání končí všichni naši hráči za hranicí vyčerpání.
Terezko a kluci smekám před tím, jak jste tento zápas odmakali a kolik srdíčka, odvahy nasazení jste prokázali.
Fanouškům velké, velké díky, protože to jak naše hráče drželi ve hře, v momentech kdy to potřebovali nejvíce, zaslouží obdiv.
Díky
No nic, hlavu vzhůru, jedeme dál, odnesou to Luhačovice…..
Honza