ODEHRÁNO:
15. září 2018, 13:15 hodin.
ČAS:
2 × 35 minut.
SESTAVA:
Mates, Max, Luky, Honza, Paťa Č., Václav, Milan, Vašek, Radim, Tom, Kikin, Paťa V., Ondra, Marek, Dejv.
GÓLY:
4 × Drábek, 1 × Zavadil
HODNOCENÍ:
V krásném fotbalovém areálu SK Hranice jsme dnes odehráli 3. mistrovské utkání. Jako vždy nás z tribun povzbuzovali rodiče a naši skalní fanoušci. Ovšem dnešní utkání se hned od začátku vyvíjelo velmi zvláštně. Vzhledem k tomu, že jsme se stejným týmem Hranic (mladší žáci – ročník 2006 a mladší) hráli v rámci přípravy přátelské utkání, věděli jsme, do čeho jdeme. Už u nás hráči Hranic vystrkovali růžky, ale vždy jsme jim je zastrčili zpátky. Ovšem dnes se hráči Hranic ujali vedení už v 7′ a zcela zaslouženě, protože náš nedůraz a neochota hrát kopanou se vším všudy se projevila hned z kraje. Klukům jsem z lajny vysvětloval intenzivně, že takto hrát nelze. Mé rady si vzali k srdci a do konce 1. poločasu jsme skóre otočili a odcházeli do kabin s náskokem dvou gólů. V kabině jsme si jasně vysvětlovali co nás v 2. poločase bude čekat, ovšem marně. Kluci z Hranic ukázali, že je fotbal baví a hrají ho pro radost. Z našich hráčů si udělali figury a dělali si s nimi co chtěli. Během 10 minut nasázeli 4 banány. Zadními řadami procházeli jako nůž máslem. Byli lepší ve všech individuálních činnostech a dokonce nás předčili i v důrazu a osobních soubojích, a to i přesto, že jsme starší = větší/silovější. Naše “hra” byla na náhodu. Všichni se spoléhali na útok, který dnes promarnil 15 vyložených šancí. Tato střelecká impotence vedla k tomu, co čtete v názvu článku. Z pomezní čáry jsem cítil bezmoc a blížící se ostudu. Tom nám ještě vykřesal jiskřičku naděje, ale o tu jsme záhy přišli. Jako ukázku z našich dnešních herních situací uvádím situaci, kdy zahráváme rohový kop a během 20 sekund dostáváme gól. Dnes nejde pochválit opravdu nikoho. Vše je kluci odraz Vaší práce a nasazení v tréninku. Chybí Vám pokora a chuť udělat pro tým něco na víc. Kopaná je týmová hra, nikoliv individuální. Na střídačce a v kabině jste mistři světa, ale jakmile přijdete na hřiště je po Vás jak po uzeném. Jedním slovem bych nazval dnešní utkání “OSTUDA“.
Vy všichni co mě znáte za ty roky, které trávím s našimi hochy na hřišti, jistě víte, že mě o výsledky nikdy nešlo a ani nepůjde. Mám radost, když naší kombinační hrou dáváme radost Vám rodičům a našim fanouškům. Proto mě mrzí ještě více to, co jsem dnes v druhém poločase viděl a slyšel za zády a v kabině. Pokud se kluci “nechytíte za nos” a nezačnete na sobě konečně makat na tréninku na 100%, tak nové kopačky, čelenka, potítko, pitná láhev, dres Barcelony, účes … z Vás fotbalisty nikdy neudělá. Pokud je někdo jiného názoru, tak já ho velmi rád vyslechnu.
Na Vás rodiče apeluji také, protože bez tréninku to opravdu nepůjde. V této kategorii je nutnost trénovat minimálně 3 × týdně. Hrajeme na hřištích o rozměrech až 70 × 105 m. To bohužel bez fyzické přípravy nezvládnou. Ročníky 2004 a 2005 proto musí chodit trénovat s našimi dorostenci, ať se trochu otrkají a hrají proti silnějším a vyspělejším hráčům. Trénink s mladšími žáky je nikam neposune, protože tam dominují jak fyzicky, tak v dovednostech. Společně to zvládneme, ale bez Vaší pomoci to nedám. Chtěl bych Vás tímto požádat o podporu.
Tomáš.