TJ KELČ – TJ SOKOL JARCOVÁ 2:5 (2:0)
ODEHRÁNO:
21. října 2017, 11:30 hodin.
ČAS:
2 × 30 minut.
SESTAVA:
Maty (1), Paťa (4), Václav (5), Vojta (6), Radim (7), Honza (8), Milan (9), Vašek (10), Martin (11), Kikin (13).
GÓLY:
3 × Martin (34′, 42′, 52′), 1 × Kikin (49′), 1 × Honza (50′).
HODNOCENÍ:
Na úvod celého článku se musím zmínit o tom, že jsme dnes přijeli do Kelče bez našich velkých opor Honzy Chudého, Ondry, Marka. Ač kluci chyběli pro nemoc nebo z jiných důvodů, tak jsme pro ně tento zápas dokázali vyhrát. Naši diváci mohli vidět, kromě krásného a pohledného fotbalu z naší strany i to, že Jarcová má vyrovnaný tým mladších žáků, který dokáže bojovat v každé situaci.
Jak je patrno z poločasového výsledku měli jsme jistý problém. Nebylo to tím, že bychom nehráli náš kombinační fotbal. Ale tím, že Kelč pomocí nakopávaných míčů zkoušela kvalitu našich obránců. Jejich produktivita byla úžasná. Ze třech míčů, které naší obranou propadly, dali 2 góly. Ano, kdybychom v 5′ vedli 2:0, nikdo by se nemohl divit. A tady platí ono okřídlené “Nedáš, dostaneš”. Nu což. Stále jsem kluky nabádal ke stejnému způsobu hry s tím, že se nám to podaří a chce to pouze trpělivost. Proti klukům z Kelče se hrálo opravdu špatně. Byli pěkně rostlí a náš důraz nebyl úplně na 100{414cfd821647e6ac265b17122e25af5120e3e10f44962612767f429ab06b3c58}.
V průběhu přestávky jsme si sedli na střídačku. 10′ jsme diskutovali o způsobu naší hry a hry našeho soupeře. S konstatováním, že jsme v naší hře nenašli nic špatného, teda kromě tristního (žalostného) zakončování, jsme vstupovali do 2. poločasu se stejnými pokyny jako v 1. poločase.
Hned v 31′ stál MARTIN tváří v tvář brankáři Kelče. Chtěl to dát k tyčce, ale bohužel. Vedle. (O mě se pokoušel infarkt 😉 )Pak jsme ještě nastřelili břevno. (Už jsem si chtěl zavolat sanitku 😉 ). Ale Martinova chvíle přišla v 34′, kdy nedal brankáři žádnou šanci a s chladnou hlavou zasunul do brány. 42′ přinesla rychlou rozehrávku rohu a střílený centr a bylo 2:2. (V tu chvíli jsem sanitku odvolal, že to musím dokoučovat do konce 😉 ). 49′ přinesla krásné zakončení Kikina. Po krásně rozehraném rohu se KIKIN zavěsil na minutu do vzduchu a čekal až balón doletí na jeho čelo. GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL. Neslo se to pěkně v Kelečské kotlině. V tu chvíli jsem věřil, že nám to vyjde. Začali jsme mít převahu, která se projevovala ostřejší hrou Kelče. Jeden nevybíravý zákrok na Honzu, který byl rychlejší, odnesl nakoplým nártem a musel být střídán. Obstřik, utřít slzy a jdeme na to. Fotbal není hra pro bábovky. Taky to HONZA hned rozjel o vrátil nevybíravý zákrok tím nejlepším čím mohl. Střelou z 20 metrů překonal brankáře a bylo vymalováno 2:4 a oslavy nebraly konce. Když Martin v 52′ zakončil po vybojovaném míči na konečných 2:5, završil tím svůj další hattrick!
Ač se celý článek točil kolem střelců, tak by to bylo z mé strany nesportovní, kdybych se nezmínil o ostatních hráčích. Jako strůjce celého úspěchu musím vyzdvihnout RADIMA s VAŠKEM. Ti toho dnes naběhali suverénně nejvíc. Byli vepředu, vzadu, nalevo či napravo. No prostě všude tam, kde byli třeba. Vybojovali a rozdali neuvěřitelné množství míčů. Patří jim můj velký dík a obrovský obdiv.
Protože máme v zadních řadách zkušené, mladé a perspektivní hráče, chtěl bych jím touto cestou také poděkovat za kvalitní a nekompromisní hru, která se zlepšuje zápas od zápasu. I VOJTA dnes poznal tvrdost fotbalu. Ale jak u Honzy, obstřik, led, utřít slzy a jdeme na ně! VÁCLAV s PAŤOU nemají takovou jistotu v noze, ale jinak z nich čiší sebedůvěra, pokora a hrdost, že můžou reprezentovat Jarcovou. Zápas od zápasu si svými výkony říkají o svou pozici v sestavě, kterou v naší konkurenci nemá nikdo jistou. Kluci máte na to, a tak jako všichni musíte na sobě pracovat i Vy. No a na závěr si nechávám dva hráče, kteří k nám přišli MATĚJ (brankář) z Růžďky – a z Krhové MILAN, zvaný Bary. Matěj se stal nepostradatelnou součástí našeho úspěchu nejen v Kelči, ale i v celé podzimní části sezóny. Na to, že je ročník 2008, tak si troufnu tvrdit, že jeho kalendářní věk neodpovídá biologickému. Tento kluk ví co chce a pro mě je tak z ročníku 2006. Náš Bary je talent od přírody. Včera to dokazoval v přáteláku v Loučce. Dnes nebyl tak vidět, jako včera, ale je také nedílnou součástí celého týmu Jarcové. Milane! Musíš vydržet na sobě makat tak jako doposud. Já to cítím, že to půjde, a že brzy se prostřílíš mezi nejlepší střelce v okresu.
Věřím, že pokud všichni budeme pokračovat tímto způsobem, posuneme se, včetně mě, o velký kus dál v tomto sportu. Nesmíme však usnout na vavřínech.
Cestou zpět jsme v rádiu slyšeli písničku skupiny MIRAI, jejichž klip jsem přiložil k tomuto článku jako motivační a možnou hymnu našeho týmu.
A málem bych zapomněl na naše divácké tvrdé jádro, které dnes vytvořilo jednoznačně domácí prostředí. Děkuji Vám i jménem kluků, kteří Vás potřebují a Vy jste Ti, pro které oni hrajou.
Děkuji.
Tomáš