sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka : TJ Juřinka 4:1 (1:1)
Tak jsme dnes dopoledne vymazali zápasové manko z počátku sezóny. Hostili jsme naše sousedy z Juřinky. Prostě derby. Pohled do tabulky věstí, že pokud se nám povede zvítězit, dotáhneme se právě na “Juřinu” na jeden bod. Motivace jak hrom. Jenže … ?
Bohužel, v poslední době, krom bodů, sbíráme i hráčské ztráty. Po borcích, kteří se přesunuli do prvního týmu a dlouhodobých zraněních, nás dnes bolely i absence kluků, co nebyli k dispozici stran jiných aktivit. A aby toho nebylo málo, mimofotbalové zranění nedovoluje do utkání zasáhnout našemu nejstaršímu hráči. Takže, dnes ve třinácti lidech. A věkově v podstatě mladší dorost. Ale co, je to příležitost pro ostatní kluky s kádru. Hurá na ně!!!
Vzhledem k výše popsanému,dnes ordinujeme základní rozestavení 3:5:2, kdy hráči jdou na hřiště s jasnými úkoly. Maximálně zjednodušit hru rychlou kombinací s přenášením těžiště do otevřených krajů, které jsme předpokládali. V defenzivě si musíme dát pozor na styl hry soupeře, totiž “dlouhý nakopávaný míče”.
Veškeré taktické plány hatí teprve šestá minuta, kdy řetězec drobných chyb v defenzivě vyvrcholil samostatným nájezdem hostujícího snajpra, který se napodruhé nemýlil. Napoprvé, v totožné situaci, asi dvě minuty před tím, to pro nás ještě dopadlo dobře. Minul. Hororový úvod. Jako bychom byli myšlenkama ještě v kabině. Okolo 15 minuty konečně chápeme, kde jsme a držení míče se překlápí na naši stranu. A přicházejí i naše první šance. Jen situace neřešíme dostatečně kvalitně. Když tu!!?? 25´, Márův souboj se stoperem hostí (nutno poznamenat nezaviněný střet) a náš dnešní kapitán se hroutí k zemi. Až nechutně se mu prohlo koleno směrem dovnitř. Příjezd sanitky a jsem ve dvanácti. Marek se těsně po konci vrátil z nemocnice s první diagnózou, která se jeví ne úplně tragicky. Ale samozřejmě více napoví následné vyšetření u specialisty. Držíme Markovi všechno, co jen můžeme, aby to dopadlo dobře.
Včil se ukáže charakter mužstva. Předpokládáme, že i když jsme mladší, postupem času se určitě budeme prosazovat čím dál víc naší fotbalovostí a projeví se i naše kondiční převaha. Jen nám vzadu v hlavě hlodá červíček pochybností, ohledně našich problémů se zakončením.
33´, vyrovnáno. Kluci sehrávají báječně signál z rohu, který si sami vymysleli. Vychází dokonale, kdy JKho střelu góloš jen vyráží k Fildovi, který zkušeně uklízí pumlíč do sítě. Další naše příležitosti v první části (opět a zas) nevyužíváme. A že byly. A jaké. A všechny po krásných akcích. No, bohužel. A soupeř? Tu v podstatě není o čem. Po divném úvodu naše defenziva funguje výtečně a naši stopeři pohodleně sbírají všechny pokusy o překopy.
O pauze jsem ale nucen dost důrazně připomenout týmu úkoly, se kterými jsme vstupovali do utkání. A když říkám důrazně, myslím to doslova. Jen přesné plnění úkolů nás může přivést k úspěchu.
Minuta 53, Kory pacifikuje další dlouhý míč se vzduchu, obchází dva protihráče a báječnou průnikovkou vysílá Fildu, který krásně obstřeluje brankáře na zadní tyč. 2:1.
Po tomto okamžiku hosté ještě více zjednodušují (pokud to tak vůbec můžu říct) svoji výstavbu, kdy od jejich fyzicky vybaveného brankáře létají 70ti metrové nákopy někam. No a jelikož i my, k mé obrovské nevoli, rezignujeme na nějakou fotbalovost a povětšinou to také bez rozmyslu a cíle posíláme “nahoru”, všechny přítomné diváky přivádíme k bolesti svalových vzpřimovačů krční páteře, kdy se zakloněnou hlavou sledují balóny v luftě. Občas se sice prosazujeme jedna na jedna v krajních prostorech, ale ani to nekončí ohrožením hostující svatyně. Jen se na ploše přiostřuje. Ani ne tak zákroky, jako slovy. Já osobně nejsem žádný Mirek Dušín a pro peprnější výrazy nejdu nikdy daleko. Ale co si někteří hráči dovolí k sudímu, byť je v tom pochopitelně frustarce a emoce, z toho mi zůstává rozum stát. S potěšením můžu konstatovat, že naši kluci se toho neúčastní.
V 84´ Jáša obírá v rohu hřiště váhajícího beka a jeho centr/střela z prostoru rohového praporku k překvapení všech končí v bráně. Tím je v podstatě po utkání. A v poslední minutě další fantasticky vyřešená standartní situace. Roh rozehraný nakrátko, Jack navádí balón na roh šestnáctky a výtečným centrem nachází Kikina, který zavírá zadní tyč. Ten se pověsí do vzduchu tak, jak to umí snad jen on a perfektně umístěnou hlavou přehazuje brankáře do protipohybu na vzdálenější tyč. Nedlouho poté rozhodčí utkání ukončuje závěrečným hvizdem. Vítězíme, podruhé za sebou. V tabulce si připisujeme důležité body a vzdalujeme se z nebezpečných sestupových vod směrem ke klidnému středu.
Hodnocení:
I dnes to rozdělím. Fotbalově jsme asi (určitě) lepší. Kondičně jednoznačně. A mentálně? Kluci dnes ukázali ten pravý charakter a bojovné srdce. Porvali se ” s osudem” a nepříznivou situací na jedničku. Opět ukázali, jakou perspektivu náš mladý kádr má. Že to ode mne slyšíte už poněkolikáté? No ano. A uslyšíte to zase, kdy opět pošleme další hráče do vyšších soutěží a nebo třeba do mužského fotbalu. Ukazuje se totiž, že ta práce všech trenérů v klubu přináší své ovoce a dokážeme, pokud to situace vyžaduje, doplňovat kádr z vlastních zdrojů. A to je obrovský úspěch. Vzhledem k budoucnosti veliký optimismus. Díky, trenéři, za Vaši práci.
Ale samozřejmě budu i kritický. Stále řešíme takový nešvar. Ne vždy jsou hráči schopni “vstřebat” taktické pokyny a chovat se na place podle nich. I když se každý zápas přesvědčují, že je to ta jediná správná cesta, stále opakujeme ty samé lapálie. Kluci, otevřená mysl.
Díky moc našim divákům, kteří nás dnes v derby neúnavně povzbuzovali.
V neděli, opět doma, další klání. Tentokrát přivítáme kluky z Příluk. Dovoluji si Vás pozvat. Přijďte a pomzte nám kompletovat vítězný hatrik.
RP, JP, IV, MJ, MP