sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka : SK Příluky 1:1 (1:1)
Dneškem uzavíráme “anglický týden”, kdy v sedmi dnech absolovujeme třetí utkání. V těch dvou předcházejících bereme vítězství, tak co dnes?
V taktické přípravě připomínáme minulé utkání s tímto soupeřem. Ale také zmiňujeme jejich jarní zlepšené výkony, kdy o body obírají i celky z popředí tabulky. Čeká nás určitě náročný zápas.
Pro dnešek se vracíme k rozestavení 4:1:4:1, kdy chceme po krajních hráčích maximálně doplňovat horní řadu tak, aby soupeřovi obránci byli vždy pod maximálním tlakem. To samozřejmě sebou přináší nutnost součinnosti ostatních hráčů směrem ke kompaktnosti. Jak v defenzivě, tak ofenzivě. A skutečnost?
V prvním poločase se toto na place skutečně děje. Obránci pod tlakem, maximální doplňování a tlak do soupeřovy defenzivy. Ale tu je potřeba zmínit jednu “maličkost”. Takto se prezentuje náš dnešní soupeř. My vystupujeme jako banda sólistů, která nedodržuje ani ty nejzákladnější pokyny. Sice se ujímáme vedení, kdy Milan nedbá nářků soupeře pro neodpískání údajného faulua zakončuje střelou z poza šestnáctky, ale jinak ve hře taháme za hodně krátký konec. Nejlépe naše vystupování v prvním dějství dokumentuje vyrovnávací branka hostí. Přímák ze dvaceti ještě Dominik zvládá vyrazit, ale před prázdnou bránou najednou dobíhá pět hráčů lačnících po dopravení mičudy do sítě. Kdež to my bohorovně stojíme a čumíme. Kdyby to nebylo k pláči, tak se naši nejvěrnější fandové museli dozajista smát. Moc děkujeme za podporu. A také se omlouváme za výkon v první půli. V té se zmůžeme pouze na diskuze mezi sebou. Fotbal a jeho kolektivní pojetí z naší strany = 0. Naštěstí nejsme výsledkově potrestáni a půle končí “křížem”.
O půli se mi ani nechce do kabiny. Tolik to ve mě vře a bublá. Má řeč je krátká, hlučná, ale výstižná. Cílím na nejnižší pudy hráčů, totiž jejich ega. Po dvou minutách odcházím ze šatny s tím, že ve druhém poločase nechávám vše pouze na nich. A vnitřně jsem rozhodnutý, že za celou druhou půli nepromluvím ani slovo. Já jsem své předsevzetí dodržel. Ohledně koučinku i mluvení. A tým?
Do druhé části nastoupili jak vyměnění. Pokud bych to zkrátil, dělali přesně to, co jsem po nich chtěl od úvodu. Nebudu tu vypisovat, co kdy kdo a jak. Jen konstatování: druhý poločas je na hřišti jen jedno mužstvo. Na branku hostí se valí jeden útok za druhým. Ale zas a opět, to naše zakončení. Pokud by se hrálo na vyložené šance, vyhráli bychom tuto část 15:2. Ale hraje se na góly, a ten nepadá ani jeden.
Hodnocení:
Tady jen zopakuji těch několik vět, které jsem týmu řekl ihned po utkání.
“Kluci, přemýšlejte o tom, proč a jaká změna se udála mezi první a druhou půlí. Co jste změnili, že se obraz hry diametrálně otočil. Jestli jste se za těch 15 minut naučili hrát fotbal a nebo, zda li jste změnili přístup, mentální nastavení a koncentraci. Byl bych moc rád, pokud toto budete diskutovat mezi sebou.
JP, IV, MJ, MP