KS D-A 17. KOLO-U19

Na svém dalších fotbalovém tažení jsme zavítali na Slušovicko konkrétně do Březové. Dědinka sice malebná, ale hřiště posazené na nejvyšším bodě obce. Kombinace urputného větru a absence závlahy dělá z této plochy extra tvrdou podložku, která nás určitě po zdravotní stránce hodně prověří.

Březová s Fryštákem celkem suverénně ovládají čelo tabulky a tak se dal čekat těžký zápas. Již při rozcvičce pohledem zjišťujeme, že zde zřejmě narazili na modrý pramen, jelikož jejich borci narostli do parametrů o kterých se nám může jen zdát. Brankař se dokonce musel v brance sklonit, aby hlavou neodřel břevno. Na to máme pouze jedinou medicínu – hrát po zemi, kombinačně, nepředržovat míče a pokud se dostaneme ke střele, tak po zemi k tyči. Krásně se to říká, ale hůře realizuje. Doufáme, že navážeme na druhý poločas předešlého utkání s Příluky. Opak je ale pravdou. Od první minuty ztrácíme. Necháváme soupeři příliš prostoru na zpracování, rozehrávku. Nejsme důslední a bojíme se jít do těla, abychom jim znepříjemnili činnost. Navíc budíme dojem, že hrajeme na Everestu a nemůžeme popadnout dech. Domácí si vytváří šance a trvá pouze osm minut do jejich prvního skórování. Během první půle na ně kluci, ale ani my v zázemí neumíme najít recept. Ještě, že mají problém s koncovkou a s našim gólošem, bez kterého by to číslo na světelné tabuli bylo podstatně vyšší. V kabině to vše probíráme a znovu připomínáme, jak musíme hrát, abychom se dokázali prosadit. I když jsem na minulém zápase s Příluky nebyl, zdá se mi, že se situace opakuje. Kluci od počátečního hvizdu druhé půle kombinují, běhají a sbírají balóny. Na lavičce domácích se začíná šířit panika. Situace vygraduje za tři minuty, kdy Filip skvěle využívá nahrávku a z ostrého úhlu dává vyrovnávací gól. Hra i zákroky aktérů gradují a na obou stranách je vidět zapálení a snaha strhnout výsledem a svou stranu. Vyvrcholení přijde v 54. minutě, kdy je proti nám nařízená oprávněná penalta. Střelec prvního gólu do naší svatyně se nemýlí ani tentokrát a zvyšuje na 2:1. Kluci ale neztrácí bojovného ducha a Jonyho hlavička zanedlouho rozvlnila síť domácích podruhé. Radost měla bohužel krátkého trvání. Hořká pachuť údajného ofsajdu zůstává v našich hlavách až do konce zápasu. Přeskupujeme hru, posilujeme útok. Patnáct minut před koncem dostáváme třetí gól. I když se kluci stále snaží, na vyrovnání bohužel nemáme. Musím konstatovat, že domácí tým byl opravdu lepší a vytvořil si spoustu gólovek. Jak jsem uvedl na začátku, velmi tvrdý povrch spolu s tvrdou hrou měl za následek několik zranění, které snad kluci do dalšího mistráku, který je až 18.5., poléčí.

Děkuji fanouškům, kteří neváhali nás přijet povzbudit až sem, za podporu.

JP, MJ, MP, IV