FC Ajax Bezměrov : sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka 3:1 (0:0)
V neděli jsme absolovovali nejdelší jarní trip. Zajížděli jsme až do dalekého Bezměrova. Bohužel, situace ke konci sezóny se nelepší, co se týče personálního obsazení, spíše naopak. K utkání odjíždíme pouze ve 13 hráčích. Snad se nám do příštího víkendu někdo “zmátoří”.
Zato domácí, dle vyjádření činovníků, se konečně “sešli” v komplet obsazení. Vím, budu se opakovat a nechci, ať to vyzní jako nějaké alibi či nářek, bo víme, že podmínky jsou pro všechny stejné: tato soutěž se letos hraje ve formátu 06 a mladší. A zatím co my máme v kádru pouze jednoho takového hráče, tak naši hostitelé dnes na soupisce disponují takovými hráči v počtu sedmi.
Co nás však překvapilo, byla jejich výška. Celkem sedm hráčů Bezměrova bylo vyšších jak 190 cm. Podle čeho soudím? Já sám měřím 188 cm a na ně jsem koukal tak trochu ze spoda. 🙂
Věděli jsme tak dopředu, co nás dnes čeká. Ale na to můžeme být zvyklí. Skoro všechny týmy se proti nám takto prezentují. “Dlouhý nakopávaný míče”. Spousta vzdušných, ale dnes naprosto fyzicky nerovných soubojů pro naše mladé kluky. Ani personální obsazení dnešního dějství nám nepřeje a nepomáhá. V současné době disponujeme pouze jedním klasickým obráncem, který navíc z důvodu svého chronického zranění je nucen z utkání záhy odstoupit. Takže si to shrňme: Ve dvanácti, výrazně mladší a menší, bez klasické obrany, s jedním starším žákem s utkáním v nohou na lávce. Ale co. Jak jsem prohlásil den předem, při jiné příležitosti. “TĚŽKÉ SITUACE JSOU TU PROTO, ABYCHOM SE JE NAUČILI PŘEKONÁVAT”.
Vzhledem k doposavaď řečenému asi nemá smysl moc popisovat samotné dění na place,že? 🙂 Vše probíhalo tak, jak jsme čekali. Bylo občas až úsměvné, jak třeba Kuba Veselý svádí souboje s o půl metru vyšším útočníkem domácích. Co je třeba však vyzdvihnout? Schopnost našich analyzovat tyto situace ve hře. V postatě ihned pochopili, že toto by nemělo smysl. Takže se soustředili na zdvojování v soubojích, kdy jeden z hráčů přímo v těchto mikrobitvách “obra” stabilizačně rozhodil, takže míče propadaly a zavírající spoluhráč se mičudy pak pohodlně zmocnil. Jasně, ne vždy se to podařilo. Ale domácí jsme notně znervózněli.
A jasně, zas tu bylo naše neproměňování šancí. Jen v prvním dějství dvě tyčky a dvakrát “missnutá” prázdná kasa.
Přes to se ujímáme v 58´ vedení, kdy Mildovu pumelici s přímáku domácí góloš vytěsňuje pouze na břevno a naše “motorová myška” Šimon doráží.
Ale s postupujícím časem nás dobíhá aspekt úzkého kádru. Zatím co domácí pravidelně střídají všech svých 17 hráčů, tak my “odjíždíme” utkání prakticky v neměnném obsazení. I když je potěšitelné, že kluci kondičně celé utkání zvládají na jedničku, přeci jen nemůžeme plnohodnotně konkurovat odpočatějšímu soupeři. Ten, vědom si tohoto a také toho, jak to na hřišti vypadá, v poslední čtvrtohodině přeskupuje své rozestavení na 3:7, kdy tři nakopávající obránce doplňuje v útočné linii oněch 7. čahounů. Je jen otázka času, kdy kapitulujeme. Tak se také stalo.
Mač prohráváme. Co si však z dneška chceme odnést? A vyzdvihnout? Týmový výkon. Jednoznačně. Od první minuty. Konečně. Kluci absolutně pochopili naši nelehkou situaci táhli na hřišti za jeden provaz. Tu tam byla pryč sobeckost a individualismus, který nás občas dokázal nehezky potrápit. A právě tato “objevená”, schopnost semknout se a prát se v tomto nelehkém období, nás nabíjí pozitivní energií. I když se nám výsledkově nedaří. A jen tak na okraj: dle vyjádření domácích diváků, činovníků, hráčů a i rozhodčího, který je pravidelně soudcuje, byli jsme prej daleko nejfotbalovější mužstvo, které se u nich doma představilo. Tož asi tak, no.
Dnes všichni hráči zaslouží absoloturium za představení, které jsme za Kroměříží sehráli. Borci, díky moc.
Příští neděli od 10:00, domácí utkání s Kelčí. Dovoluji si Vás pozvat. Přijďte nás povzbudit.
JP, MJ, IV, MP