FK Štípa : sd TJ Sokol Jarcová/FK Jablůnka 6:0 (2:0)
Dnes ve Štípě. Tato dědina se v loňské sezóně jevila jako nejfotbalovější tým naší soutěže. A proti nim náš značně okleštěný ansábl. K nemocem se přidávají společenské povinnosti hráčů a také souběžně hrající utkání mužů Jablůnky nám nedovolují nominovat nejsilnější možný kádr. Naštěstí máme v klubu obsazeny všechny kategorie, což není v současné době v ostatních oddílech vůbec obvyklé. A tak si můžeme dovolit tým doplnit hráči z kategorie U15. Sice s dopoledním utkáním v nohou, ale na druhou stranu to pro ně je o to větší výzva. A jak že jsme se s tím dnes popasovali?
Pokud se podíváte na výsledek, jeví se celkem jasně. Leckdo by mohl říct: co chce hodnotit? Ale tak černobílé to není. Ano, prohráli jsme. Pokud se však zaměříme na náš výkon jak týmový, tak individuální vystupování každého jednoho našeho playera, jednoznačně musíme říct, že jsme v daných podmínkách obstáli. Od Artura, který dnes zaskakoval za Dominika v bráně, až po Sylvu, který svůj debut( společně s Kubou Vančurou) ozdobili parádními výkony. Jasně, znovu a opět. Pokud se tato kategorie hraje systémem čtyř ročníků a ještě ke všemu se střídá “hokejově”, veškeré rozdíly ve fotbalovosti a kondiční připravenosti se rázem stávají marginálními a rozhoduje pouze a jen věkové složení a urostlost mužstva. Bohužel, smutný fakt. A ještě smutnější skutečnost je, že zatímco v jiných krajích už to pochopili a již i krajské soutěže rozdělili na U17 a U19, tak u nás (doufám, že jen zatím) se budeme prát s těmito podmínkami.
Ale dost “nářku”. Fotbal v této kategorii se nehraje na výsledky, nýbrž na to, abychom vychovávali hráče do dospělého fotbalu, potažmo do větších klubů. A v této oblasti jsme, troufám si říct, nadmíru úspěšní. A vždy, když se někdo od nás posouvá výše, slyšíme hořekování, že bez něj či nich to budeme mít těžké. Ale vždy, pořád a dokola, viz výše, sáhneme si do kategoríí věkově nižšších a po “chvíli” jsme opět plnně konkurence schopní.
A dnes? Těch pár našich “starších” kluků se skvěle chopilo rolí mentorů a svým výkonem a organizací hry usnadnilo mladším spoluhráčům absorbovat věkovou, výškovou a “kilovou” převahu domácích. Jejich hra, která loni tolik bavila, se přeměnila pouze a jen na nakopávání dlouhých míčů přes naše linie. Slavili tím výsledkový úspěch. Tečka.
Jen jsme si dneškem dokázali, že naše cesta, jakkoliv trnitá a plná překážek, jen naprosto správná. Byla by obrovská chyba z ní uhnout, pod pohnůtkou nějakého současného, pomíjivého úspěchu.
A tak, v úterý na “značkách”, vztříc další rachotě a dřině.
MJ, IV, MP