Odehráno:
29.4.2018, 10:00 hod
Čas:
6 x 15 min
Sestava:
Kryštof, Tereza, Filip Škrl., Marek, Vojta, Víťa, Patrik, Martin, Tomík, Rozárka, Lukáš, Skypi
Góly:
Filip Škrl. 10x, Martin 5x, Marek 2x, Vojta 2x, Kryštof 2x, Terezka 1x
Hodnocení:
Stadion ve Val. Meziříčí nás přivítal nádherně upraveným hlavním hřištěm. Trávník byl pokropený a byla radost po něm i jen chodit. Trochu nás překvapily rozměry hřiště, které bylo o 10 m delší i širší. Byli jsme za to rádi, protože víme, že většina našich hráčů chce tvořit hru a ne jen bezhlavě nakopávat balóny dopředu. Čekaly nás zápasy s Mikulůvkou, Ratiboří a Valmezem. Jako prvního nám los přihrál tým Mikulůvky. Stejně jako minulý týden jsme měli zápas zcela pod kontrolou. Široké hřiště nám dalo prostor a hlavně naši starší pardálové toho okamžitě využili a přihrávky šly od lajny k lajně. První zápas v sezóně měla po zranění před sebou i Rozárka. Ničeho se nelekla a soupeře tak dlouho otravovala, až občas ztratili balón. Mikulůvku jsme převálcovali 11:2. Druhá Ratiboř – to byl jiný oříšek. Minulý týden jsme prohráli o gól a naši borci byli nachystáni jim to vrátit. Asi je však svázala tréma a my po prvním poločase prohrávali o tři branky. Do druhého poločasu vběhli jako vyměnění a za pět minut bylo srovnáno. Remízu jsme drželi do poslední minuty, kdy Ratiboř měla navrch a rozhodující gól opět padl do naší sítě. Prohráli jsme 4:5 (příště už to snad vyjde). V bráně se vystřídal Patrik s Markem. Tak, jak byl Paťa výborný v bráně, tak byl skvělý i ve hře. Proti Valmezu naskočil, jako by doma ráno posnídal plutónium – bylo ho vidět na celém hřišti. Marek v bráně byl naše opora a je vidět, že jde o univerzálního hráče. Pro trenéra Broňu to bylo derby, protože ve Valmezu vyrůstal a prošel všemi jeho kategoriemi. Zápas jsme měli pod kontrolou a ani nařízená penalta proti nám nemohla zvrátit výhru 7:4. Strojem na góly bych nazval Filipa Škrlu, který proměnil takřka vše, co dostal na kopačku. Gól konečně slavila i Terezka, které uběhala neuvěřitelné kilometry a byla u všeho důležitého. Vojta, vědom si, že má za lajnou rodiče, hrál životní zápas. Zezadu to jistil a jeho kličky a parádičky zasloužily hodněkrát velký potlesk. Zápas se mu opravdu povedl. Rád bych poděkoval všem našim hráčům. V tom vedru vydali ze sebe vše a zasloužili si beze zbytku velkou točenou zmrzlinu u vlakáče. Díky i Milanovi Píšovi, který pískal poslední zápas a sbírá tak další životní zkušenosti a samozdřejmě rosičům za povzbuzování.
Ivo
