Jarcová MŽ U12 x Vsetín U12
Stejně jako v evropských pohárech je 14denní rozestup mezi zápasy, tak i takový čas uplynul od našeho prvního přátelského utkání na jaře se Vsetínem. Druhé dějství, chcete-li odvetu, jsme odehráli u nás na domácím hřišti v Jarcové, za krásného slunného sobotního dopoledne. Na krátce střiženém trávníku, který se ctí přestál páteční utkání mužů, kluci s Terezkou absolvovali 3*30min. hracího času, kdy si hrábli na dno fyzických i psychických sil.
Jestliže na první utkání se Vsetínem jsme byli kompletní, nyní tomu tak nebylo a absence, byť jednoho, ale důležitého hráče byla vidět. Ovšem absence je přirozená věc a přátelák je ideální příležitost k vyzkoušení jiných variant. U soupeře v otázce počtu hráčů tomu bylo naopak, ten přijel v kompletním složení a doplněn i o naděje ročníku 09, tudíž mohl pravidelně střídat kompletních 7 hráčů v pravidelných intervalech. Spolu s kvalitou, kterou bezesporu kluci ze Vsetína mají, je to fakt, který se během 90 minut na hřišti projeví.
Stejně jako v článku k prvnímu přáteláku se Vsetínem nebudu popisovat celý průběh, jen stručně. Dokud jsme stačili fyzicky, byla hra, dá se říci vyrovnaná. Ovšem takový stav, vzhledem k výše zmíněnému počtu hráčů Vsetína, nevydržel dlouho. Síly i přes časté střídání rychle docházejí. Otázkou ovšem také je, jaký pohyb máme kluci a Terezko mimo trénink, že. Vsetín svým nasazením a oproti prvnímu utkání výrazně lepším pohybem i taktickou prací, nám poskytoval velmi málo prostoru a při sebemenší chybě a ztrátě míče se vrhal ve velkém počtu hráčů do útoku.
Prvních 30minut bylo z naší strany velmi rozporuplných. Po krásném a nadějném začátku, kdy jsme góly Hadyho a zejména výstavní střele Terezky, ze střední vzdálenosti, přímo do šibenice, vedly 2:0, se zdálo, že jsme se poučili z přáteláku s Podlesím a budeme pokračovat ve výkonu z prvního utkání. Ovšem po druhém našem gólu došlo k obratu a přímému sešupu do temnoty, který se zastavil až po začátku druhé 30ti minutovky. Během zbývajících 25 minut jsme byli všude pozdě, nedaří se ani zbytky kombinace či dovedností nebo věcí z tréninku.
Ve stejné duchu pokračuje i větší část druhé 30ti minutovky, kdy si dovolím tvrdit, že jsme dopadli úplně na dno. A chvílemi propadali velkému zmaru. V takových chvílích síly mizí raketovým tempem. Nicméně nic netrvá věčně a všichni stále bojovali a pomalu se hra začala zvedat. Před poslední částí proběhla velká rozmluva s hráči, kdy bylo zapotřebí kluky s Terezkou dostat hlavně psychicky zpátky na vlnu, kdy chtějí hrát fotbal. Závěrečná část se pak nesla v jiném odstínu. Všichni jeli úplně na doraz, hra se vyrovnala a byly k vidění z naší strany opět hezké fotbalové momenty, ať už to je náběh sprintem do prostoru a pak okamžitý návrat do obrany, důraz a hlavně kombinace. Někdy až překvapivé vzhledem ke stavu fyzických sil v takové fázi utkání. A o to více potěšujícím faktem to je.
Utkání končí po 90 minutách za stavu 7:13 a ukázalo jak na kvalitu soupeře, tak i některým našim borcům, že bez tréninku nelze vydržet a hrát fotbal celých 60 minut (90).
Dovolím si malou poznámku.
Je smutné, pro mě jako trenéra a i rodiče zcela nepochopitelné, že na domácím utkání s týmem, který hraje ve své věkové kategorii nejvyšší soutěž, jenž lze v ČR hrát, se dorazí podívat z řad domácích rodičů pouze hrstka do jedné ruky !!! (čest vyjímkám). A kluci s Terezkou celý zápas na domácí půdě slyší jen povzbuzování, VSETÍN, VSETÍN……., motivační a pochvalné pokřiky pro hráče soupeře raději nepočítaje. Vím v jak rychlé době žijeme a že na vše je málo času, ale některé věci se neopakují. A jsou chvíle, kdy povzbudiví pokřik od rodiče zmůže více než motivační řeč trenéra na střídačce.
Díky skalním fanouškům.
Další porce utkání čeká mladší žáky v sobotu 13.6 od 13h na turnaji v Kateřinicích.
Trenér Honza
