“PROHRA” NA HALENKOVĚ- U19

Závěr anglického týdne nás zavedl do Halenkova. Tento kraj, ze kterého pochází má rodina, mám velmi rád a tak jsem se tu velmi těšil. Nikdy v životě jsem totiž tady ani nehrál a ani netrénoval žádný tým, který by tady vystupoval v roli hostí. Dodnes tady bydlí mí bratranci a sestřenice a mám tu i spoustu známých. Navíc dnes podzim ukázal svoji přívětivější tvář a počasí bylo excelentní. Po středečním “zážitku” jsme měli “trochu” strach, co se týče hrací plochy. Obzvláště po tom, co zde včera odpoledne hráli domácí muži. Ale byli jsme velice příjemně překvapeni. Na to, jaké panovalo v posledních týdnech počasí, bylo hřiště naprosto luxusní. Padla tak překážka, která by mohla zkomplikovat náš záměr prezentovat se technickou hrou plnou pohybu a rychlé kombinace.

Sice i dnes mají někteří borci v nohách včerejší zápasy a Radek s Ondrou jeli s Jablůnkovským “A” týmem, ale náš kádr je dostatečně široký a ostatní mají tedy šanci se ukázat. Radim už to po zranění chce zkusit, na druhou stranu Tomášovi jeho stehno neumožňuje dnes hrát. Sice se pokusí, ale jeho grimasa po prvním sprintu mluví za vše. Nevadí. Snad to nebude nic vážného a pár dní v klidu mu pomůže.

Hodnocení zápasu samotného ale bude dnes neveselé. Trochu si to dovolím rozvést. Jak jistě víte, herní výkon se skládá ze čtyř základních části: kondiční, technická,, taktická a emoční. Ta první, kondiční, je z naší strany absolutně v pořádku. I když to není  ještě ideální a tým na tom bude pracovat hlavně v zimním přípravném období, tady máme nad domácími výrazně navrch. Technická převaha je také na naší straně a proto se nemáme v tomto ohledu čeho obávat. A včil to přijde.

Taktická část? Do zápasu vstupujeme s jasně daným plánem. Minimalizovat počet doteků, vyvarovat se neúčelných kliček obzvláště uprostřed hřiště, využívat krajních hráčů a na posledních třiceti metrech být aktivní co se týče náběhů tak, abychom rozpohybovali domácí obranu. A obraz hry? Vše úplně naopak, Statická hra v chůzi. Nesmyslné kličky zády k bráně, Přihrávka do stoje na dva metry, která nikam nevedla. A kombinace? O té jsme si mohli dnes leda zdát. Situace řešíme individuálně, kdy hledáme viníky všude jinde než ne u sebe. Si připadám jako v “Jiříkově” vidění. Co to je? Nepomáhá ani víc než jindy hlasité radění zpoza lajny. Poločasová bouřka v kabině také vůbec nic nemění. Narážíme do zformované obrany domácích, která celkem pohodlně pacifikuje jakoukoliv naši ofenzivní snahu. Vystupujeme jako banda sólistů. kdy nikdo neudělá krok navíc. A standartní situace? Máme přehršel rohů  a centrů po faulech, ale i když v podstatě celou páteční TJ věnujeme této činnosti s důrazem na časování náběhů se zavíráním zadní tyče, výsledek je nula. Všechny balóny proletí pokutovým územím domácích totálně netknuté. Hlavu si můžeme ukroutit.

A mentální nastavení? Pro mě největší zklamání. Na tuto část kladu veliký důraz v TP a po našich minulých vystoupeních jsem myslel, že mě tady už nemůže nic překvapit. Jaký omyl. Dnes to pro mě bylo neuvěřitelné selhání. Možná podcenění domácích, možná si kluci mysleli, že po předešlých výsledcích to půjde samo, snad nezkušenost našeho mladého kádru. Nevím. Každopádně postrádám jakoukoliv radost ze hry. Nikdo z týmu není schopen udělat nic pro to, aby ostatní strhl náš výkon šel nahoru. Všichni se tváří, jako by se jich to netýkalo. A můj nejhorší dnešní zážitek? Asi tři minuty před koncem při prostoji ve hře, se borci na půlce bavili plni úsměvů. Ani známka pokory či naštvanosti, jak hrozně jsme dnes jako tým vystupovali. Tohle já koušu ze všeho nejhůř.

Dnes jsme absolutně nevyužili náš potenciál a naše schopnosti. Místo abychom se fotbalem bavili a užívali si to, předvedli jsme tragický trapný výkon, který není hoden  našeho klubu. Ano, je třeba se z chyb poučit a využít je k dalšímu rozvoji. Ale naši kluci musí na toto dopoledne urychleně zapomenout, jako by se to nestalo. A pokračovat tam, kde skončili před dnešním zápasem. Dnes se totiž není z čeho poučit, dnešek se neměl nikdy stát. Bohužel, bylo u toho i spoustu našich fandů, kterým jsme dnes ukázali odvrácenou část fotbalu. Díly moc, že to s námi vydrželi až do konce.

JP, DB, HO, IV, MP

Poznámka pod čarou.

Dnes jsme na hřišti vyhráli 1:0, ale pro mě je dnešní vystoupení osobní prohra, viz nadpis článku. Fotbal je hra plná emocí, kdy se vedle sebe mísí radost se zlostí, vztekem, eufórií. Ale já dnes dopoledné zakusil obrovské zklamání, kdy si budu ještě dlouho analyzovat, co se vlastně stalo. Proto taky já na to nemůžu a hlavně ani nechci zapomenout, tak jak to musí udělat kluci. Rozumějte, zklamání ze sebe samého. Jsem to totiž já, kdo odpovídá za vystupování týmu, za namotivování, za celý tréninkový proces. Pokud se stalo to, co dnes a já nedokážu za celé dvě hodiny nic změnit, nikoho přimět ke zlepšení, jde to celé za mnou. Pokud mým pokynům kluci nerozumějí či hůř, nechtějí jim rozumět, můžu tak za to jen já sám a vina je u mě. Dnešek mi přinesl tisíc důvodů, proč u týmu skončit. A v následujících hodinách a dnech budu hledat byť jen jedinný důvod, proč pokračovat. Vždyť to znáte, ne? Když se mužstvu nedáří, tak se mění trenér. A pokud by toto mělo klukům pomoci k dalšímu rozvoji, není o čem.

Milan