Loni v červenci jsme stáli před nelehkým úkolem, totiž složit úplně nový tým. Počkat, takhle už jsem začínal hodnocení i té sezóny předloňské, ještě u U 15. Je to jistě specifikum nás, malých klubů. Kluci většinou odcházejí, jen něco málo přichází a tak rok co rok se pereme a prát budeme se skladbou kádru a hlavně ve tvoření týmu. Co že se za tím skrývá?
Jak jsem již naznačil v úvodu, po převzetí kategorie U19 jsme stáli před nelehkým úkolem. Stmelit kluky rozličného věku, z několika klubů, ale hlavně s rozdílnými návyky z tréninkového procesu. A páč i pro nás, trenéry, bylo vše, co se týče této kategorie a soutěže, kterou jsme hráli, nové, čekal nás velmi zajímavý a pestrý ročník.
Naše příprava začala velmi atypicky, již na počátku července. Prvních 14 dní jsme věnovali seznamování a poznávání se navzájem. Hlavní náplní této části však bylo vysvětlování všeho, co bude kluky čekat. Nastavování pravidel fungování týmu. Borcům jsme trpělivě vysvětlovali naši vizi, kam je chceme dovést a jak to bude probíhat, co je vlastně čeká. A také pochopitelně prvotní nastavení týmového sportovního cíle. Po krátké dovolené jsme se do toho vrhli naplno. A zpětně přiznávám, s velkými obavami, jak to především starší část týmu zkousne.
První specifikum, věkové složení. Tato kategorie v nižších soutěží je tvořena čtyřmi věkovými ročníky, loni to byly r.n. 04-08. A aby toho nebylo mála, v našem okrese bylo ještě umožněno nastupovat dvěma hráčům roč. 03. Tak se stalo, že proti sobě na hřišti stáli 14ctiletí kluci oproti 20letým chlapům. Důvod? Na to se mě neptejte, tuhle volovinu Vám bude muset vysvětlit někdo jiný. Naštěstí, dle dosavadních informací, bude pro nadcházející ročník tato vyjímka zrušena. Ony už i ty 4 roky rozdílu je dost. A možná i to je jeden z důvodů, proč při přechodu z žáků do dorostu je takový úbytek hráčů. Ne hlavní důvod, ale jeden s podstatných. A teď už k samotnému dění u nás v týmu.
Jak jsem již naznačil v úvodu, náš tým byl různorodě složen. S většinou kluků jsme již pracovali v minulosti, ať už se s náma posunuli s U15 a nebo rok před tím, v tom nešťastém covidovém období, byli také zapojeni do našeho TP. To vše naznačuje věkovou skladbu našeho týmu. Začínali jsme s počtem 21 hráčů, kdy ročníkově 3 x r.04, 6 x r.05, 3 x r.06, 9 x r.07. Tady vidíte již jasný deficit, se kterým jsme začínali, totiž věk. K tomu jsme ve druhé polovině sezóny začali víceméně pravidelně zapojovat většinu dorazovek r. 08 z U 15(6 x). A aby toho nebylo málo, neměli jsme stálého góloša. To jsme se snažili vyřešit, i když proti mému vnitřnímu přesvědčení vůči zapojován starších hráčů, angažováním Radima P(03). Od toho jsme však po pár kolech upustili a raději jsme se vydali cestou, kdy, pokud to časově nekolidovalo s utkáním v jeho vlastní kategorii U15, využívali Matěje. No, samozřejmě ne vždy se to dalo, a tak museli do branky i kluci s pole, Milan a Šimon. U Milana to byla pouze dvouzápasová epizoda, ovšem Šimon nám několikrát vytrhl trn z paty a dokázal, že je nejen výborný útočník, ale i skvělý brankář.
Takže, úkol č.1: vytvořit tým. To nelze pochopitelně “na příkaz” a přes noc, to je zadání dlouhodobé. V prvotní fázi jsme z hrůzou pozorovali tzv. hloučkování, podle věku i klubové přislušnosti. Naštěstí, a v tom jsou kolektivní sporty krásné, se tyto hloučky začaly postupně samovolně rozpouštět a borci k sobě nalézali cestu. Navzdory věku i úrovni fotbalovosti, začal převládat kolektivní duch. Velmi záhy pochopili, že jedinec ve fotbale nic nezmůže. Za normálních okolností by se mladší kluci postupně připojovali k těm starším, ale u nás to bylo přesně naopak. V úplném prvopočátku se, celkem logicky vzhledem k předchozímu společnému působení, semkli mladší kluci a k nim se postupně zapojovali i starší borci. Sice to není ideální způsob, ale nám nic jiného nezbylo, pokud jsme chtěli jako tým fungovat.
Úkol č.2: fyzická kondice. Od začátku nám bylo jasné, že v této kategorii se bez dokonalé fyzičky neobejdeme. A letní přípravné období není na toto vůbec vhodné, vzhledem ke své délce. Takže co s tím? Hledali jsme vhodný mix složení přípravy, kdy nám však bylo jasné, že bez “obětování” určité části podzimní části to nepůjde, děj se, co děj. A hlavní gró přípravy této stránky pak přijde v zimě. I z tohodle důvody jsme záhy museli přehodnotit náš prvotní sportovní cíl. Zpětným pohledem na celý uplynulý ročník, bylo toto rozhodnutí naprosto správné a s výhledem do budoucnosti naprosto klíčové.
Úkol č.3: přesvědčovat a přesvědčit tým, že námi naordinovaný způsob přípravy je nezbytný. Měli jsme z toho určité obavy, ovšem ty se ukázaly jako zcela liché. Tým svým charakterem a pracovitostí vše bez výhrad akceptoval a většina kluků makala příkladně. Navzdory své “historii” a dosavadnímu stylu jejich tréninkové přípravy, tedy u některých. Své zájmy podřídili zájmu celku.
Takže jsme se vrhli do práce. I přes vrcholící letní počasí a navzdory úmornému vedru, borci makali nadoraz. Vlastně jsme se z plné kondiční přípravy přehoupli do regulérní sezóny. Neměli jsme čas na nějaké fotbalové věci a sehrávání. Bez absolovování jakéhokoliv přípravného utkání jsme naplno vpluli do mistráků. Že to jistě nebylo z naší strany po fotbalové stránce to pravé ořechové, to nemusím zdůrazňovat. A taky, objevili jsme “kouzlo” hry proti fyzicky i věkově starším hráčům. Jen si vemte naší věkovou skladbu, kdy jsme patřili k těm absolutně nejmladším týmům v soutěži. No to pak, když nastoupíte proti družstvu, kdy jsou v jejich jedenástce zastoupeny 9 x r.04 a 2 x r. 03, celkem nepoměr. Ale nebudeme skuhrat. Podmínky jsou pro všechny stejné a my jsme začali brát celý ročník jako investici do budoucna. A že se máme na co těšit, to mi věřte.
Nebudu tu popisovat jednotlivé podzimní utkání. Někdy se nám dařilo víc, jindy méně. Celkově to nebylo výsledkově nejhořší, ale o to nám už vůbec nešlo. Hlavní sportovní cíl pro právě uplynulou sezónu byl, a zcela správně, přehodnocen. Připravit tým na následující roky s výhledem na postupný přesun kluků do kategorie mužů.
Zimní přípravné období. To je takové období, které všichni fotbalisté, krom Ondry Kov, z duše nenávidí. To je přesně ten čas, kdy se “honí” kondice a připravuje se tělo na celý následující rok. U kategorie dorostu navíc k tomu přibývá i další úkol. Kluci musí zákonitě zesílit. Na to je celé toto období v našem podání zaměřeno. Listopad a prosinec, všeobecná pohybová průprava. Leden, objemová část. Únor, dynamika a specifické posilování dolních končetin. A v březnu konečně i fotbal. A to vše proloženo, celé čtyři měsíce i posilovnou pod bedlivým dohledem osazenstva True Gymu z VM. Tímto ještě jednou moc děkujeme bratrům Hladilovým a všem jejich trenérům. Odveli obrovský kus práce. A musím říct, že velikánská dřina se všem vyplatila. Máme jeden z nejlépe kondičně připravených týmu, ne-li vůbec nejlepší, co se této stránky týče. To si dovolím tvrdit s naprosto čistým svědomím.
Aby však nebylo jen chválení. Vyskytly se i negativní věci, což je celkem pochopitelné.
Za 1), přišli jsme o kapitána. Radim Z svými výkony na podzim a v neposlední řadě i přístupem k zimní přípravě si vysloužil přestup do divizního Vsetína, kde ihned zapadl mezi ostatní a zcela záhy se stal nepostradatelnou součástí tolik na jaře úspěšného týmu vsetínské U17.
Za 2), ne všichni kluci byli ochotni vystoupit ze své komfortní zóny a bez obalu podstupovat celou tu zimní dřinu. Bohužel, bez toho to nejde a oni to pak v jarní části poznali. Dle rozhovoru s nimi to pochopili a v dalších sezónách se to snad již nebude opakovat.
Na druhou stranu, mohli jsme a začali do přípravných zápasů zapojovat taky kluky ze starších žáků. Aby i oni již z předstihem zjistili, co že je to bude na jejich fotbalové cestě čekat. A tady je možno konstatovat, že i když je ta cesta čeká ještě hodně dlouhá a plná těžkých překážek, nemusíme mít o jejich, a potažmo tedy i o naši budoucnost, žádné obavy. A navíc, budou mít svůj přechod, oproti loňsku, ulehčen o to, že přijdou do fungujícího kolektivu. Do báječné party, kde každý jeden jim pomůže, pokud budou potřebovat. A to je ta pravá podstata kolektivního sportu, ne?
Jarní část byla jako na houpačce. S týmy, které se snažily hrát fotbal, jsme sehrávali víc než vyrovnané utkání a mnohdy byli i lepší. Navzdory našemu věkovému deficitu.
Pak jsme naráželi na družstva, která se nás svojí fyzickou převahou snažili “zadupat” do hřiště a zastaršit nás. Tady musím, bohužel konstatovat, že se jim to mnohdy i podařilo. Kluci nedokázali správně reagovat ani dodržovat trenérské pokyny. Zatím, troufám si říct. A tím se dostávám k poslední části a našemu největšímu soupeři. Tím jsme my sami pro sebe a naše hlavy.
I když jsme se v části emoční přípravy snažili nic nezanedbávat, ukazuje se, že do budoucna se jí budeme muset daloko více věnovat a upřednostňovat ji i na úkor některých jiných stránek. Ze začátku jsme bojovali s koncentrací a nastavení do zápasu jako takovým. To se nám postupně dařilo a v závěru ročníku již toto bylo celkem v pořádku. Ovšem obrovské množství práce nás čeká v rozvíjení zdravého sebevědomí a v utváření vítězné mentality. Vždyť tu s námi jen vzpomeňte na poslední mistrák a námi stvořenou jarčovskou past. A jak na to? Už možná víme. V dalším období do přípravy zařadíme daleko více her a soubojových věcí se zaměřením na malé i větší vítězstvích v nich. Pochopitelně podpořeno emočními pohovory. A to vše vklíněno do přípravy dalších třech nedílných součástí fotbalistova života. K emoční stránce se budeme taktéž věnovat i přípravě kondiční, taktické a technické. No, jak jinak, že? 🙂
Zkrátka, už se moc těšíme. Na každém konci je krásné to, že něco dalšího začíná. Takže po krátkém odpočinku hurá do další práce.
A včil se bude děkovat. A že je za co!!!
Naším věrným fanouškům za neúnavnou podporu a povzbuzování. Bez nich bychom nebyli tak úspěšní a oni mají veliký podíl na našem progresu.
Vedení obou našich oddílů za vytvoření podmínek pro přípravu. Máme je opravdu skvělé a troufám si říct, že i o moc kvalitnější než v mnohdy daleko větších oddílech.
Vedení obou našich obcí a našim sponzorům, bez jejichž finančních příspěvků bychom si určitě nemohli tolik vymýšlet v oblasti materiálního zabezpečení. Holt, bez peněz to nejde.
Mým spolupracovníkům v trenérském a organizačním štábu, bez kterých bych se v žádném případě neobešel a bez kterých bych nemohl věnovat týmu tolik času. Jmenovitě, Jitka Píšová, má milovaná žena, která u nás působí ve funkci vedoucího mužstva. A trenéři David Bartoň, Honza Ostřanský a Ivo Veselý. Děkuju moc a moc.
Do konce června budeme normálně trénovat. Tak, aby kluci nezpohodlněli. V nadsázce řečeno, samozřejmě. Vždyť je známe a víme, co v nich máme. A ještě nás čeká závěrečná, kde si můžeme vše probrat. Za rohem však již je další ročník. Nekonečný fotbalový koloběh. Takže pánové, začínáme 24.7.2023 v 9:45.
Milan Píša
