STÁLE STEJNÁ PÍSNIČKA- U19

Je to pořád dokola. Na týmu leží psychická deka a ne a ne ji ze sebe sundat. Je to “jen” příprava, ale ostrá sezóna se kvapem blíží. Není problém ve fotbalovosti a kondici, nýbrž a jedině v hlavách kluků. Co fungovalo doposud, najednou nejde. A tak děláme přímo malicherné chyby a inkasujeme tak velmi laciné branky. Tak i dnes. Šest mizerných individuálních řešení herní situace a předkládáme  soupeřům míč jak na zlatém podnose. A není nikdo, kdo by s tím na place byl schopen cokoliv udělat, svými činy vyburcovat zbytek týmu. Pokud tedy za tohle nechcete považovat skororvačku s protihráčem. Ale to už bylo jen vyplynutí okolností, které tomuto předcházely a je to dokumentuje zmar, jakým si  v tomto období procházíme. A jen tak na okraj: poslední tři zápasy, 18 na vlas stejných branek. O čem to svědčí?

Jednoduše a jednoznačně, problém je v mentálním nastavení hráčů, v jejich myslích. Jsou ve věku, kdy se jim najednou otevírají jiné obzory a fotbal jako takový se stal jen jedním z mnoha zájmů. Už není ten top, kterému podřizovali všechen svůj volný čas. Jasně, na tohle mají právo, ostatně, ani my jsme určitě nebyli jiní. Holky, střední školy, tanečky a kdo ví co ještě. V pořádku. Ale, a to je alespoň můj názor, také to je věk, kdy by již měli být schopni se soustředit na činnost. Jakoukoliv. A nejde vůbec o fotbal. Vždyť tohle s nimi půjde celý život. A pokud by se podobně chovali v zaměstnání, ve vztahu atd, se zlou by se potázali. Jasně, pořád je dost času a až o “malinko zestárnou”, ten maglajs v hlavě, co se jim tam nyní mydlí, určitě zmizí. Jen, včil jsme to my, kdo jsme toho přímými účastníky.

Zatím tedy jen hledají důvody kolem sebe, proč jim to najednou tak nejde. Ne všichni, ale někteří určitě. A páč je kopaná sport kolektivní, pochopitelně se to “sveze” i na ostatní a najednou všeci kopeme “tužku”. Ale co s tím? To je otázka za obligátní tři bludišťáky.

A tak zatím “experimentujeme”. Dnes jsme si tedy vyzkoušeli zápas bez koučinku. Na přání týmu. OK, třeba to pomůže. Jen opět hráče upozorňuju na to, že bez jejich přičinění a organizování hry jimi samotnými to zcela jistě nepůjde. A abych toto mé tvrzení umocnil, naordinoval jsme jim do dnešního mače dvě různá rozestavení. V první polovině naše kmenové 3-4-3, které mají zažité a kde si již vytvářejí automatizmy a tudíž jejich komunikace stran organizace není až tak důležitá. A do druhé půle 4-2-3-1, kde již je toho třeba vrchovatě. A když ne tedy od trenéra, tak od nich samotných. A taky jsem se tímhle rozhodl reagovat na žádosti některých, že by si chtěli vyzkoušet i jiný styl. Marně jsme jim argumentovali, že naše letošní personální a postové obsazení nám vlastně ani jinou možnost nedává. Ale budiž.

Takže v první půli ve hře jasně dominujeme a jen a opět naše střelecká nemohoucnost nám zabraňuje si vytvořit výrazný brankový náskok.

A půle druhá? No co Vám budu povídat. Jednak na to nemám psychických sil a jednak ani není v podstatě co? Prostě taková ta naše klasika z posledních týdnů.

A jak z toho ven? My zkušení a starší máme jeden zaručený recept. Šup z jahody dolů, zpátky na začátek a makat a makat a makat. K tomu, alespoň občas, poslechnout rady starších. A trpělivě čekat na bod zlomu, který určitě příjde. Přehodnotit v hlavách, že když něco, a je jedno co, dělám, musím být koncentrovaný na to, co dělám. Bez toho to totiž v žádném případě nepůjde.

A nebo zase můžeme “experimentovat”, možností je ještě nepřeberně. Na prvním místě, jak praví staré známé pořekadlo. KDYŽ SE TÝMU NEDAŘÍ, TAK SE MĚNÍ TRENÉR. Pak taky můžeme vyzkoušet, že si budete určovat náplň tréninkového procesu sami, taktéž taktiku, sestavu. Taky můžete chodit trénovat s našimi mužskými týmy a do dorostu chodit jen na zápasy. A nebo to můžeme rovnou rozpustit a zabalit, ostaně regule soutěže nám umožňujív zimní pauze odstoupit ze soutěže. Jak je libo, rozhodnutí je jen a jen na Vás, pánové.

Tak dost té ironie. Chci věřit a věřím, že si to kluci mezi sebou vyjasní a vyříkají. I za cenu, že se pohádají a vynadají si. Vždy se tak vyčistí atmosféra a s “čistým stolem” pak začneme zas od začátku. Po malých krůčcích, trpělivě. Cvičení od cvičení, trénink od tréninku, zápas od zápasu. A uvidíte, nebude to dlouho trvat a tohle se zlomí. A co že mě k této úvaze vede? Jednoznačně, charakterové vlastnosti každého jednotlivého hráče. Už nesčetněkrát prokázali, že se umí kousnout a podřídit své osobní blaho ve prospěch ostatních. A tak tomu bude určitě i nyní. Tedy, pokud budou CHTÍT.

JP, DB, MJ, IV, MP