V BLUDNÉM KRUHU – U19

Bohužel musíme i po dnešku konstatovat, že se stále točíme jakoby v bludném kruhu. Můžeme hledat “obezličky”, že máme zraněné, vykartované, že hrajeme v úvodu jara čtyři zápasy “venku”, že  jsme dnes zavítali na domácí půdu na jaře asi nejlepšího týmu naší soutěže. Jasně, ale hlavní a jediný důvod dnešního výsledku a herního obrazu je zas a opět jen a jen naše psychické rozpoložení. Určitě se tato naše “diskomfortní nepohoda” podepisuje na herním vystupování. Ono to jde pochopitelně ruku v ruce: nefunguje hlava, nejdou ani nohy.

Stále hledáme cestu, jak z toho ven. Analyzujeme, co se stalo v období jarních prázdnin. To je totiž ten čas, kdy se to sesypalo. A od toho se pak musíme odpíchnout. Každý jednotlivec, ale hlavně celý tým. Jako tým jsme do toho spadli, jako tým se z toho musíme vylízat. Ale tým tvoří jednotlivci. A tu musí začít každý u sebe. Pokud ovšem chce. Co naplat, že někde nechá na hřišti duši a doslova se rve o každý metr hřiště. Musí to chtít všichni. A všechno tomu podřídit. Zahodit své ego, oprostit se od lákadel a zábav mimo hřiště a vše, co umí a v čem vyniká, položit na oltář týmu. Jinak to bude boj jen těch pár borců, kteří už tohle pochopili.

Ale dost bylo splínu. Přece pořád dokola nebudeme brečet. Budeme bojovat. A určitě tím strhneme i ostatní. A co že mi dává tuto víru? Jednoznačně, znalost kluků. Jejich chování a účast v tréninkovém procesu, kdy i přes to, že na nás leží neuvěřitelná psychická deka, makají skoro předpisově. Na TJ předvádí skvělé věci, jen to musíme přenést do utkání. A proto věřím, že se dříve či později zvedneme. A budeme zas produkovat ten krásný fotbal, který jsme hráli na podzim a velkou část zimní přípravy. Právě i toto  je důvod, že prostě VĚŘÍM A VÍM. Znám tým jako bojovníky. A proto VĚŘÍM. Otázka nezní jestli, ale kdy. A na nás je, abychom našli cestu, která tu dobu co nejvíc zkrátí.

I v této době se nám ukazují pozitiva. Za všechny po dnešku vypíchnu Matěje v bráně či spíš před ní, kdy jsme v něm poznávali to staréré dobré. U góloša hraje psychika vlastně hlavní roli, a náš “Matýsek” se v tom pochopitelně vezl s ostatními. Ale po dnešku můžu konstatovat, že se (snad) “nastartoval” a že ono svými výkony a mentálním nastavením zavelí k příslovečnému obratu. A s jeho jistotou v zádech se nakopne i zbytek týmu.

A i u některých dalších se to začíná překlápět. Čím víc nás bude, tím rychleji tuto “mizérii” ukončíme. OPTIMISMUS.

V každé situaci, byť v té nejmíň příjemné, je třeba hledat i něco dobrého. A tak je tomu i včil. Pořád jsme v mládežnické kategorii, kdy se snažíme kluky připravit na působení v dospělém fotbale. A i toto, pro nás tolik nepříjemné období, jim v tomto ohledu přináší neocenitelnou zkušenost do budoucna, kdy se s tím, až jejich budoucí mužstvo postihne stejná nepříjemnost, dokáží popasovat daleko lépe než nyní. A o to jde, ne?

Vzhledem k našemu momentálnímu personálnímu “vyprahnutí” jsme moc rádi přivítali nabídku vedení našich “patnáctek” a tímto moc děkujeme Filipovi a Štěpánovi za pomoc. Oba dokázali, jaké mají předpoklady a už teď se těšíme na další spoluprácí.

A děkujeme i našim věrným fanouškům, kteří nás i v naší soudobé mizérii neopustili a podporují nás.

JP, MJ, DB, IV, MP